Rychlý konec sezony v Plzni, přesun do Švýcarska a titul s Davosem v sedmém zápase finálové série, doma narození syna Adama. To všechno se mu vtěsnalo do rozmezí několika týdnů.
Měsíc si od hokeje odpočal, až tento týden se připojil do přípravy extraligového Lasselsbergeru.
Řekněte, už máte život zase klidnější?
Ale jo, pomalu se to srovnává. Bylo to náročné. 9. dubna jsme vyhráli titul, hned druhý den jsem seděl v letadle. A malý ve stejnou dobu přicházel ve znojemské porodnici na svět.
Hrát o titul, do toho čekat narození syna. To musel být na vaši psychiku pořádný zápřah, že?
Ten tlak byl opravdu veliký. Manželka navíc pár dnů přenášela, telefonovali jsme si hodně často.
Takže při zápase jste o přestávce doběhl do kabiny a vytočil číslo, zda je všechno v pořádku?
No, zase tak dramatický to nebylo. (smích)
Jak se cítíte jako čerstvý otec?
Do přebalování se zatím moc nehrnu, to je pravda. Ale vozit kočár, pohlídat nebo pochovat malýho, na to se vždycky těším. On je hodný, i v noci. Vzbudí se, dostane nabaštit a zase spí dál. Takže i já se vyspím dobře.
Změnil jste se?
Myslím, že trochu jo. Teď už musím být zodpovědnější, nemůžu se chovat jako mladej kluk. Je potřeba se postarat o malýho, o rodinu.
Pojďme k hokeji. V čem byl ten ve Švýcarsku jiný než v Čechách?
Řekl bych, že o něco rychlejší, tvrdší, hrálo se s větším nasazením. Ale naše extraliga je hokejovější, chytřejší a celkovou kvalitou výš.
Co pro vás bylo nejtěžší?
V mančaftu jsme byli čtyři Češi, takže s jazykovou bariérou problém nebyl. Pro mě bylo nejsložitější odloučení od rodiny. Do Švýcarska se mi ani moc nechtělo, čekali jsme rodinu. Měl jsem dvě hodiny na rozmyšlenou a vlastně mě přemluvila manželka, abych do toho šel. Zaplaťpánbůh, že jsem ji poslechl.
Naroste hokejistovi sebevědomí, když získá titul?
Zvláštní otázka... Já myslím, že jsem pořád stejnej. Jestli mi titul hokejově v něčem pomohl, to se uvidí až na ledě.
V Davosu jste v play-off dostával dost prostoru. Neměl klub zájem, abyste tam zůstal?
Od agenta vím, že něco proběhlo, Švýcaři nějakou snahu měli. Ale já jsem pod smlouvu tady, s tím se nedá nic dělat. Hokej je moje práce a já jsem za to rád, že jsem v Plzni.
A před sebou máte sezonu, která by měla být úspěšnější než ta minulá.
Už to může být jenom lepší, horší snad ne. Cíl je jasně daný, všichni pro něj musíme udělat maximum.
Jak bolely první tréninky?
Zatím to je dobré. S Vlasym a Matesem začínáme lehounce, ale od příštího týdne do toho jdeme naplno.