Dvacetiletý talent, který má za sebou hodně divokou sezonu. Start na světovém šampionátu dvacítek, nepovedené play-off s Indiány, pomoc Chomutovu v neúspěšné baráži o extraligu.
A pak? Nominace na mistrovství světa do Německa, kde s týmem "žil" celou základní skupinu a doufal, že jej kouč Růžička dopíše na soupisku. Nestalo se, zlatý sen protekl mezi prsty.
Přiznejte, jste trošku zklamaný, že jste přišel o titul, když ta šance byla tak blízko?
Jako zklamání to určitě nazvat nechci. Když jsem se po zápase se Švédy dozvěděl, že se na soupisku nevejdu, vzal jsem to. Nedá se nic dělat. Jsem mladej, snad tu šanci ještě někdy dostanu. Kéž by...
Přesto, byly to zvláštní pocity sledovat vítězné finále?
Šampionát jsem dokoukal u televize a moc fandil. Víte, člověk neví, co by se stalo. Kdybych zůstal s týmem, nevejde se tam jeden obránce, třeba by to dopadlo jinak. Pro mě to byla hlavně zkušenost, za kterou jsem moc rád. Je to nakopnutí, aby člověk makal dál.
Sezonu jste měl hodně dlouhou. Jak se cítíte fyzicky?
Naskočil jsem do rozjetého vlaku, mám toho momentálně dost.
Zase máte štěstí, že jste minulý týden nemusel na cyklistické soustředění na šumavský Zadov.
Nevím, jak bych to tam zvládnul. Tenhle týden měl být trošku volnější, proto starší kluci trénují doma sami. Ale nevím nevím, jak tedy budou vypadat ty náročné...
Hokejové léto asi nemáte rád...
Nemám, není to nic oblíbeného. Ale to je normální. Vím, že bez téhle dřiny to nejde. A stejně jako spousta jiných kluků bych se nedonutil makat individuálně.
V příští sezoně se možná v Plzni posunete na post druhého centra za Straku. Je to výzva?
Nepřemýšlím nad tím. Někdo ještě přijde, zase nás má posílit pár Kanaďanů. Uvidíme. Tým doplnit určitě potřebuje. Máme dva zkušené gólmany, přišel kvalitní bek. Zatím nechci nijak zkoumat a odhadovat naši sílu. Ta se teprve ukáže.