A pokud zalistujete v nové knize Srdce & Pěsti mapující jeho životní a sportovní příběh, kterou spolu s autorkou - hokejovou reportérkou Lucií Mužíkovou - pokřtil na začátku týdne, pochopíte, jak se trápí, když brusle a výzbroj musí nechat ve skříni.
„Chtěl jsem lidem vysvětlit, že nejsem jeskynní muž, zvíře na ledě. S Luckou jsme do té knihy investovali hodně času a tvrdé práce,“ svěřil se 33letý Hollweg.
Kdyby vám před deseti lety někdo řekl, že budete žít a hrát hokej v Česku a ještě se tady oženíte, klepal byste si na čelo?
Víte, já jsem typ člověka, který je otevřený novým možnostem. Počítám s tím, že v životě je možné úplně všechno. Takže kdyby mi to někdo řekl, neodpověděl bych mu rovnou, že mele kraviny. Ale kdyby se mě tehdy zeptali, kde budu za deset let žít a hrát, určitě bych nejmenoval Českou republiku...
Že se tak stalo, je dílem Martina Straky, šéfa plzeňského klubu. Často si vzpomenete na den, kdy vám zavolal a zlákal do Evropy?
Byl jsem za tu příležitost šťastný. Telefonát přišel v době, kdy bylo jasné, že NHL se nerozjede, spousta hráčů přišla o práci a rozhlíželi se jinde. Šance od Martyho byla pro mě požehnáním, dostal jsem práci na celý rok a byl jsem moc rád, že se s ním zase potkám.
Vaše tvrdá hra budí emoce, inkasoval jste i několik vyšších trestů, rozdělil hokejové fanoušky. Jak se extraliga za ty tři roky od vašeho příchodu změnila?
Můj osobní pohled je ten, že se změnila v pohledu na mě. Vedení soutěže i rozhodčí mi začali víc rozumět. Přinesl jsem jiný styl, teď se přidali i další hráči. Myslím, že to ligu posunulo dál. A samozřejmě jsem se změnil i já. Musel jsem se přizpůsobit, zadaptovat, ale přitom jsem se snažil neztratit svoji tvář.
Když přišla nabídka sepsat svůj příběh v knize, neváhal jste?
Moje první reakce určitě nebyla odmítavá. Jsem typem hráče, který se na ledě prezentuje úplně odlišně, než na co byli lidé v Česku zvyklí. Takže tohle jsem bral i jako šanci, abych lidem mohl vysvětlit, co jsem za člověka. Že nejsem jeskynní muž, zvíře. Co se děje na ledě, to je prostě moje práce.
S nadsázkou, je těžší hokejový život žít, nebo o něm vyprávět?
Život je snadnější, to je jasné (úsměv). S Luckou jsem musel hodně lovit v paměti, dával si vzpomínky dohromady, šel dál a dál do minulosti. Snad výsledek stojí za to.
Věříte, že si tu knížku jednou přečtete i v češtině?
Chodím na lekce, zlepšuju se! Tohle bude můj další domácí úkol.
Straka: Musíme se naučit hrát do tělaFanoušci se stále těší na jeho hokejový příběh, a že by měl co vyprávět. Ale Martin Straka zůstává neoblomný. „Knížka o mně? Kdepak, to s vámi raději půjdu na pivo,“ směje se generální manažer hokejové Plzně, olympijský vítěz a mistr světa. V pondělí pokřtil knihu bývalého spoluhráče Ryana Hollwega, kterého přivábil do Plzně. A věděl, že tenhle hráč vyvolá rozporuplné reakce. „Ale jsem přesvědčený, že má výrazný podíl na titulu, který jsme před dvěma lety získali. Když jsem se vrátil do Plzně, měli jsme tady technické hráče, dávali spoustu gólů. Ale v play-off nás vždycky seřezali. V létě 2012, když nás vyřadila Kometa, jsme si sedli s Milanem Tichým (tehdejší spotovní manažer HC Škoda, pozn. aut.) a přemýšleli, jak to změnit. A já si vzpomněl na Ryana,“ popisuje Straka.  Hollweg rychle předvedl svůj styl. Vévodí mu maximální tvrdost, kterou někdy přehnal. A za to pykal, občas však víc za svou pověst než za to, co na ledě provedl. „Samozřejmě byly zákroky, které od něj byly zbytečné a byl potrestaný naprosto správně. Ale řada vyšších trestů přišla jen proto, že je to Hollweg, viz. třeba faul na Vlasyho (Tomáše Vlasáka) v minulé sezoně. V těch chvílích jsem cítil, že se ho musím nahlas zastat.“ Teď se zdá, že mezi vedením extraligy a Hollwegem nastalo příměří, za 12 zápasů nasbíral jen 16 trestných minut. Přitom z tvrdosti neslevil. „Je dobře, že se tady na tenhle styl začalo dívat jinak,“ tvrdí Straka. „Na mezinárodní scéně nás často vylučují. A na APK jsem říkal - aby ne, když nehrajeme do těla, nestíháme a jen hákujeme. Ještě loni by za spoustu tvrdých zákroků dostávali hráči v extralize pět a do konce. Teď už se rozlišuje, když je to tvrdá, ale čistá hra tělem. A pro náš hokej je to jen dobře.“ Straka nebere ani výtku, že při tomhle stylu víc hrozí zranění. „Když to není záludnost, musíte být připravený. To je hokej. I mně táta vždycky říkal - nikdy se nezraníš sám, zraníš se proto, že nesleduješ hru okolo sebe.“ Možná i Hollweg přispěl k tomu, že se extraliga mění. |
