Plzeňští fanoušci vyjíždějí do Zlína dnes v 8 hodin ráno a jejich autobus je našlapaný do posledního místečka. "K tomu další jedou auty," vypočítává Pavel.
Plzeňští fanoušci museli kvůli výjezdu na Moravu sáhnout hlouběji do kapsy. "Přespíme v Otrokovicích," konstatuje Pavel.
Ještě v úterý odpoledne měl spoustu úkolů: Nejen registrovat další zájemce o zlínský výjezd, ale hlavně vyzvednout vlajky a další fandící propriety, které si "kotelníci" nechali před čtvrtfinále vyrobit. "Musíme vyjet v plné zbroji."
První dva zápasy domácí série plzeňští Indiáni vyhráli. "V tom sobotním bylo vidět, že jsme měli dlouhou pauzu, v druhém to už bylo daleko lepší. Teď alespoň jeden z venkovních zápasů ve Zlíně vyhrajeme," míní Pavel.
Fandové Indiánů se do Zlína těší. "Je tam celkem malý sektor za bránou, moc se nás tam nevejde, stovka je skoro tak akorát."
Zlínští fandové nejsou pro ty plzeňské nepřátelé. Přátelé ale také ne. "Nadstandardní vztahy máme asi jen s litvínovskými. Hlavně tam mají asi půlmetrové klobásy za 60 korun," chechtá se Pitralon.
Zdeněk Pavel je legendou fandění v Plzni. Poprvé na zimní stadion přišel ve třinácti letech, kdy jezdil každý pátek k babičce, která bydlela v nedaleké Prokopově ulici. O rok později začal chodit i do Štruncových sadů povzbuzovat fotbalisty.
Ke komu má dnes blíž? "K nikomu. Je pravda, že na fotbale fandění začínají organizovat mladší kluci, dělají velká chorea. Na hokeji je to zatím jinak. Míň efektů, ale víc křiku," usmívá se táta třech dětí.
Protože je veteránem plzeňského fanouškovství, může srovnávat. "Za komunistů to bylo těžší v tom, že neexistovaly fanshopy. Šály nám pletly babičky, všechno jsme si složitě vyráběli. "
Největší zážitky má zatím z vyhraných posledních duelů čtvrtfinále v Pardubicích v letech 2004 a 2009 a k tomu z finálové série s Trenčínem v sezoně 1991/92. "Nikdy jsme si nemysleli, že ve fotbale můžeme mít titul. Máme ho. Teď je tedy jasně na řadě ten hokejový," přeje si legenda plzeňského fandění.
