Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Po Ustrnulovi chtějí, aby ničil lidi. Nic víc.

6 2001
M o s k v a - (Od zvláštního zpravodaje iDNES)Když vkročí na led, musí si ho soupeř všimnout. A dostat strach. Že schytá pár ran a skončí po tvrdém ataku na mantinelu. Takovou pověst si buduje urostlý hokejový obránce Libor Ustrnul, čerstvý juniorský mistr světa. "Přesně to po mně chtějí v zámoří," říká černovlasý bek. "Mám ničit lidi." Na šampionátu však na podobnou úlohu zanevřel. Výtečně se přizpůsobil, zklidnil a spolu s Rostislavem Kleslou vytvořili nejlepší defenzivní dvojici mistrovství. Nastupovali na všechny zlomové okamžiky, bojovali v průměru dvanáct minut za třetinu. "Měl jsem toho fakt až dost. Někdy jsem těžko lapal po dechu."

A to si navíc musel zvykat na úplně jiný styl, širší kluziště. Tři roky hraje v Americe, v současné době obléká dres Plymouthu v ontarijské lize (OHL). Když v zámoří začínal, vrhl se až do 25 bitek za rok, posbíral 300 trestných minut. "Každý do mě šel tvrdě. Věděli, že si nenechám nic líbit a lehce se začnu rvát," vzpomíná.

V poslední době už si protivníci tolik nedovolují. Ví, že by stejně dopadli špatně. "To je prostě můj styl. Bourat lidi, odtlačovat je před brankou. Mně se to líbí." Proto mu jeho kouč v Plymouthu říká, že se možná narodil v Čechách, ale srdcem je Kanaďan.

Na ruském klání dotáhl spanilou jízdu s týmem až ke zlatým medailím. Přesto mu to v boji o stálé místo v Atlantě Thrashers v NHL možná moc nepomůže. Klub si ho vybral při posledním draftu, absolvoval přípravný kemp. "Tam po mně vyžadují úplně něco jiného, než jsem tady předváděl. Hrát tvrdě do těla, žádný technický hokej." V předsezonních utkáních za Atlantu se mu docela dařilo, proti Columbusu trefil dokonce gól. Pochvala? "Vůbec ne. Řekli mi: Nedávej žádné branky, bij se. Hráči se tě musí bát."

V Rusku se náramně podřídil týmu. Skvěle uplatňoval svou sílu (má ideální parametry - 194 cm, 103 kg), před gólmanem Dubou kraloval. Získal si ohromný respekt. Nepouštěl se však do šarvátek, nenechával se vyprovokovávat. "Ale někdy to bylo hrozně těžké. Třeba proti Kazachstánu mi tam jeden střízlík furt píchal hokejkou. No a to se potom musí člověk hodně držet, aby mu jednu nenandal."

I ve finále proti Finsku ukázal obdivuhodnou odolnost. U mantinelu ho k boji vyzýval Koivu. O hlavu menší, ale stejně ho dráždil. Ustrnul se udržel, v Americe už by ho srazil k zemi. "Tady jsem si to nemohl dovolit, oslabil bych mužstvo."

Ve dvojici si výborně rozuměl s Kleslou. Parádně jim to klapalo při přesilovkách. On vždycky vyčistil prostor před gólmanem, vybojoval puk a hodil ho Kleslovi. "Nastupovali jsme spolu od 13 do 16 let, ještě v Olomouci. On je ofenzivní bek, umí dávat góly. Já to spíše jistým vzadu." Podobným způsobem vypracovali vedoucí trefu ve finále. Hráli v početní výhodě. Ustrnul vydřel puk, přenechal ho Pavlu Brendlovi a ten Kleslovi. Napřáhl se a příklepem propálil Ahonena.

Dohromady se první pětka (Ustrnul, Klesla - Brendl, Nedorost, Blatný) blýskla 16 góly ze 26, nastřádala celkem 36 bodů. Devatenáctiletý Ustrnul roli splnil. Vynikal v osobních soubojích, spolu s Kleslou navíc podporovali útok. Do statistik nastřádal tři body za tři asistence.

Český obránce Libor (vlevo) Ustrnul bojuje o puk s Samuelssonem

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze