"Ten závěr byl strašný," zlobil se kapitán hradeckého týmu Jaroslav Roubík. Sám se podílel na vyrovnávací brance z první třetiny, kdy domácí celek smazal dvoubrankovou ztrátu. Osudný moment však všechno snažení zhatil.
Mohl jste uvěřit tomu, co se na hřišti v závěru stalo?
Podlehli jsme tlaku utkání. Namísto toho, abychom bránili, jsme bezhlavě vyrazili dopředu. Mohli jsme se soustředit na zisk jednoho bodu a získání druhého v prodloužení, ale na konci jsme to strašně zvorali.
Už jste se na střídačce připravoval na prodloužení či nájezdy?
Přesně, ale byl to zkrat těch kluků na ledě. To je hrozný. Beroun bránil, byl v pěti lidech na červený lajně a my minutu před koncem chceme nahazovat někam puk a ještě propadneme za brankovou čarou.
Trenéři upozorňovali už před prvním zápasem, že Beroun je letos silný. Bylo to tak i teď?
Mají dobře propracovanou obranu a z ní vyjíždějí do protiútoků. Špatně se na to hraje před domácími diváky. Kdybychom si stoupli v pěti na modrou čáru, tak oni by udělali to samé a zápas by skončil 0:0. O to těžší to proti nim útočně laděná mužstva mají.
Jak takové porážky snášíte?
(úsměv) Vážně je to šílené. V kabině jsme si vybavili emoce, řvali jsme na sebe dokonce. Takový mač se musí hrát na remízu. Jde o nezkušenost některých hráčů.
Obořil jste se jako kapitán na viníky gólu hodně?
(úsměv) To v Hradci není na mně, to přísluší Martinu Koudelkovi. Pochopitelně mám svou roli, umím taky zařvat, ale mluvím spíše před zápasem. Když se něco nepovede nebo potřebujeme vyhecovat, Martin dokáže hlas zvýšit. Všichni ho poslechnou a respektují.
Došlo i na lámání holí?
To ne. Těch máme málo, tak jimi musíme šetřit.
Ztráta jistě nemusela být. Už v první třetině jste se dokázali vrátit do utkání.
Dostali jsme nešťastné góly, jeden byl od rukavice beka. A druhý padl trochu z přemotivovanosti gólmana, protože chtěl puk dobře chytit. Za minutu jsme to srovnali a Beroun to srazilo.
