Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Podle šéfa je hokejová Olomouc v půli cesty

5 2004
Olomouc - Třetí sezonu ve vedení olomouckého hokeje má za sebou generální manažer Ivo Kuba. Bývalý extraligový rozhodčí stál u znovuzrození klubu, který dokonce na čas zmizel z hokejové mapy. "Když jsem před třemi lety v Babicích v hospodě kupoval licenci na druhou ligu, netušil jsem, co mě čeká," přiznává Kuba.

První kolo play-off druhé ligy, postup do druhé nejvyšší soutěže a páté místo jako nováček první ligy. To jsou mezníky posledních tří sezon klubu. Berete to jako úspěch?
Úspěch je silné slovo. Snažím se být maximalista, takže s trochou nadsázky budu spokojený, až vyhrajeme extraligu. To není nějaký přehnaný optimismus nebo nabubřelost. Každý člověk se přece snaží dělat svoji práci tak, aby byl nejlepší. Takže o úspěchu bych zatím nehovořil. Jiná věc je, že páté místo na nováčka není špatné a že se potvrdilo, že jdeme správným směrem. Sehráli jsme důstojnou roli v soutěži. V průběhu sezony se zlepšil i herní projev. V play-off jsme dokázali naplnit stadion a přivedli do Olomouce další zábavu pro lidi. Stejně vysoce hodnotím také to, že jsme sezonu ustáli finančně, protože zabezpečit celý ročník pro mě nebyla jednoduchá záležitost. Pouze nechci skákat radostí do stropu, protože si uvědomuji, že posunout náš hokej ještě víc nahoru nebude jednoduché.

Na začátku cesty k letošnímu pátému místu jste byl jedním z mála, kdo věřil, že se hokej v Olomouci dá vzkřísit. Mnohem větší byla skupina, která se této vizi smála. Máte pocit zadostiučinění?
O tom jsem často přemýšlel. Na začátku mě měli tito lidé za blázna. Dnes si někteří z nich neťukají na čelo, ale raději by se snahou vrátit klub na bývalé pozice chtěli pyšnit sami. Tak to prostě je. Svým způsobem to chápu, protože taková je naše mentalita. Škoda že nebyli ochotni pomoci hokeji ve chvílích, kdy to potřeboval. Chápu, že je to práce, která vyžaduje spoustu času. Za poslední tři roky jsem měl dva týdny volno a nejvíc tím trpěla rodina, na kterou nezbýval čas. A taky moje postava (smích).

Při takovém bilancování člověk mívá často pocit, že už nemůže jít dál. Co vás drží u hokeje?
Pravdou je, že po posledním utkání v Ústí jsem cítil velkou únavu. Do Olomouce jsme jeli s trenérem Kamilem Přecechtělem. Když vystoupil z auta, tak jsem si uvědomil, že jsme se celou dobu bavili jenom o hokeji. Kterého hráče zkusíme dostat do našeho týmu, s kým budeme hrát přípravné zápasy, jak pomoci zpět do extraligy juniorům nebo dorostencům. Už jsme žili přípravou na další sezonu. Když si potom uvědomíte, že ve snaze vrátit olomoucký hokej třeba až do extraligy nejste sám, nakopnete se sami a pokračujete, aniž o tom nějak přemýšlíte.

Odhodlání je hezká věc, ale realita občas bývá jiná. Hrozí olomouckému hokeji opětovný propad do šedivého průměru nebo nižších soutěží?
Všechno se odvíjí od zájmu nejrůznějších lidí a institucí. Záleží na zájmu města, na podpoře sponzorů, na ohlasu u diváků. Věřím, že naše práce bude mít odezvu. Bez podpory vedení města a finančních příspěvků řady firem by mohla přijít stagnace a to bych opravdu nerad.

Od 1. května nastupujete na místo sekretáře Krajského svazu ČSTV. Půjde tato funkce skloubit s prací v olomouckém hokeji?
Myslím, že to bude možné. Pro hokej v Olomouci budu pracovat i nadále. O tom, v jaké to bude pozici, rozhodne valná hromada klubu na přelomu dubna a května. Od zástupců mám podporu. Jedná se pouze o to, v jaké funkci budu v klubu působit. Určitě ale neodejdu. Jsme někde v půli cesty a nechci odejít uprostřed rozdělané práce.

Autoři:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze