"MMA dělám už 7 let," svěřil se po příletu do Chomutova, kde v pondělí prvně trénoval. 37letý slovenský mistr světa, který žije v St. Louis, je pirátskou posilou číslo 1.
A vážně chodíte i do klece a bojujete se soupeři?
Ano, ale ne soutěžně. Do klece chodím na sparing. Zranění hrozí v každém sportu, pro mě je to trénink, strašně dobrý na kondici. Tříminutová kola zápasení dají zabrat. Vyhovuje mi to, kondičně jsem na tom o mnoho líp.
Rval jste se někdy až do krve?
Až do takových extrémů to nejde, i když se to někdy stane. Bojujeme v malých rukavicích a kluci vědí, že jsem hokejista. Vyvaruji se toho, abych do sparingů šel hodně ostře. Vždyť to je sport, při němž trpí klouby, vytáčejí se ruce. Tohle já nedělám. Ale přemýšlel jsem, že po hokejové kariéře bych se na to mohl vrhnout.
Aby se vás teď soupeři v české extralize začali bát.
Já nejsem žádný bitkař. Kvůli tomu netrénuji, abych se na ledě mlátil. Ani nechci. Já se vlastně ještě nikdy při hokeji nebil. Navíc v MMA se věnuji víceméně sebeobraně. Dělám Krav Maga, což je izraelská sebeobrana. Hrozně se mi ten sport líbí, v Americe je boj v kleci velmi populární.
Vloni jste působil ve Lvu Praha v KHL, ale skončil jste kvůli zraněnému krku. Jak vám je teď?
Měl jsem dohodnutou operaci, ale po konzultaci s vícero doktory to nebylo až takové zlé, jak to vypadalo. V Americe jsem chodil ke sportovnímu specialistovi na rehabilitace. Tři měsíce jsem se věnoval čistě tomu, abych krk zpevňoval. Pak už jsem trénoval deset týdnů letní přípravu. V plné zátěži, cítím se dobře. Bude to bez problémů, i když hokej je tvrdý sport a člověk nikdy neví.
Trénoval jste doma individuálně. Vyhovuje vám to?
Když k tomu člověk přistupuje dobře, je to lepší. Jiné než týmová příprava. Od doby, co jsem hrál v Americe, trénuji sám. Dělám, co potřebuju já, zlepšuju, co potřebuju já. Fyzicky jsem dobře připravený, a psychicky taky. S osobním trenérem pracuju na kondici. A k tomu to moje hobby v kleci.
Poslední posily Pirátů ChomutovĽuboš Bartečko (Slovensko): 37letý rodák z Kežmaroku má titul mistra světa z Göteborgu 2002 i stříbro z Petrohradu 2000. Útočník byl na 6 šampionátech a 3 olympiádách. V NHL má za St. Louis Blues a Atlantu 269 startů a 113 bodů. |
Co vás zlákalo k Pirátům?
Něco mě sem táhlo. Když mi zavolal agent a pověděl mi, o co jde, velmi mě to potěšilo. Ani nevím proč. Management jednal rychle, nabídl podmínky na velmi dobré úrovni. Mám výborné bydlení, je tady skvělý stadion. A s trenérem Čelanským jsme hrozně dlouho během léta komunikovali. Což se mi líbilo, je to taky důležité.
Kam chcete Chomutov v extralize posunout?
Cíle, které mají, jsou pro mě velmi zajímavé. Minulý rok se udrželi v baráži, tenhle rok to bude, myslím, trochu jiné. Nakoupili se hráči a já se na to těším. I na European Trophy, to je taky výzva.
Budete hodně sledovaný, ale na to jste asi zvyklý.
Už když jsem šel do Švédska, byl jsem pod drobnohledem. Na mě tam byly hrozně velké tlaky, i na všechny další cizince. Stejné to bude tady, ale já se na to těším. Budu dělat všechno, abych uspokojil fanoušky Pirátů i klub.
A co vaše osobní statistiky?
Já jsem přišel pomoct týmu, aby udělal play-off. A aby v něm došel co nejdál. Moje hra je bojovnější, tím chci přispět, statistiky nejsou až tak důležité. Ale taky je musím nějaké mít. Když se nedají góly, zápasy se nevyhrají.
Máte pět sezon v NHL, poslední dvě ale v ruské KHL. Jaká je?
Velmi kvalitní, roste rok od roku. Přichází hodně hráčů z NHL a já mám jen nejlepší zkušenosti.
Nejdřív jste za Lva hrál v Popradu, pak v Praze. Jak Slovensko prožívalo odchod klubu?
Spíš než Slovensko to vzal osobněji Poprad. Bylo stále plno, fanoušci chodili, viděli špičkový hokej. Mně tam bylo dobře, byl jsem doma. A hodně mladých hráčů dostalo velkou příležitost, kterou už možná nikdy nedostanou.
A to stěhování?
Nebylo to lehké, bojovali jsme se vším, hlavně s penězi. Pro přesun do Prahy hovořila právě ekonomika, v Popradu by to neudrželi finančně. I v Praze byla KHL super. Neprodloužili mi smlouvu, ale nemůžu říct křivé slovo. Hrál jsem tam s Jardou Svobodou, jeho jsem potkal i tady.
Rodina je v Chomutově s vámi?
Vždycky cestujeme spolu. Manželka je Američanka, mluví plynně slovensky, děti taky. Žena je tady bude učit doma, ročník dokončí v Americe. Syn má devět roků, půjde do čtvrté třídy, dcera začne první. Ještě máme malinké, jeden rok.
Syn Dominik taky hraje hokej?
Ano. A bude i tady, pokusím se mu něco najít. Je taky útočník, ale úplně jiný než já. On je střelec, puky ho všude najdou.
