Víte tedy, že jste se stal spoluhráčem brankáře Dominika Haška?
Fakt? To tedy nevím, je to pro mě novinka. Pracuji na bakalářské práci, termín se blíží a mám fofr. Ale nenapadlo by mě ani ve snu, že bych mohl být v jednom mužstvu s takovou legendou. Těším se.
I na souboje na tréninku?
Doufám, že mi něco pustí. Hlavně že nehraju proti němu.
Proč jste si z řady extraligových nabídek vybral tu pardubickou?
Měly o mě zájem už po skončení loňské baráže. Nakonec jsem zůstal v Ústí. Během sezony se vyřídily střídavé starty, odehrál jsem dva zápasy a poznal prostředí a spoluhráče.
Pardubice jsou špičkový klub s ambicemi, jednaly seriózně.
Z Ústí jde stejným směrem i asistent Votruba. Hrálo to roli?
U mě hrál v první řadě roli trenér Václav Sýkora. O panu Votrubovi jsem nevěděl, dokud to nebylo definitivní. Máme korektní vztah.
Po baráži, kterou Ústí ztratilo s Mladou Boleslaví, jste chyběl v reprezentaci Slovenska. Proč?
O místenku na světový šampionát jsem nemohl bojovat kvůli zranění. Od semifinále jsem hrál s opíchanou rukou, pod injekcemi. V závěru už ani nezabíraly a nastupoval jsem se speciální dlahou. Sám konkrétně nevím, co s rukou přesně bylo, ale o zlomeninu nešlo.
Cítil jste šanci na mistrovství?
Určitě nějaká byla. Bohužel ruku jsem si musel dát do kupy, konzultoval jsem to i s reprezentačním trenérem Filcem. Nešlo to jinak.
Jak jste se rozloučil v Ústí?
Mrzelo mě, že jsme nepostoupili do extraligy. Jinak mám na Ústí velmi dobré vzpomínky a nevylučuji, že bych se v budoucnosti někdy vrátil. Potkal jsem tam fakt hodně dobrých lidí. A i z první ligy jsem se dostal do reprezentace, přitom jsem pozvánku čekal spíš rok předtím, když mi to šlo v extralize.
