Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Pospíšil v ruské superlize předčí milionáře

12 2004
Petrohrad - V 33 letech poprvé vyrazil na zahraniční angažmá a své rozhodnutí si nemůže vynachválit. Pardubický hokejový útočník David Pospíšil, který v prosinci odešel do Petrohradu, na ruském ledě ožil. Těší se důvěře trenéra Borise Michajlova, do sytosti si užívá pobytu na ledě, žije v nádherném městě.

David Pospíšil ví, že odchodem do Petrohradu nešlápl vedle. „Jsem naprosto v pohodě. Daří se mi, po hokejové stránce jsem zcela spokojen. Navíc Pitěr je okouzlující město,“ pochvaluje si Pospíšil. „Jedinou vadou na kráse je pouze to, že rodina zůstala doma,“ dodává pardubický hokejista.

V letošní sezoně se dvakrát stěhoval. Na jejím začátku se nevešel do kádru Pardubic a odešel na hostování do Plzně.  Západočeši sice neprožívali úspěšné období, ale Pospíšil se rázem stal jejich velkou oporou, a dokonce i kapitánem týmu.

V prosinci však zamířil na opačnou stranu. Plzeň vyměnil za ruský Petrohrad, své první zahraniční angažmá.

Bylo těžké si na ruský hokej zvyknout? Trvalo vám to dlouho?
Zvykal jsem si asi čtyři zápasy. Původně jsem chtěl hrát český kombinační hokej, to však tady nejde. Rusové jsou silné individuality. Hrají individuálně, ale na druhou stranu to strašně moc umí.

Češi se tedy musí přizpůsobit ruskému stylu?
Přesně tak. Ale zase jsem tady teprve poznal, co znamená česká chytrost. Kde udělám dva kroky, oni jich udělají šest. A co teprve, když se v jedné lajně sejdou tři Češi jako Vlasák, Patera a Bednář v Omsku. Jsou výborní a vše je stojí polovinu sil než Rusáky.

Do Ruska jste přilétl 24. prosince a hned druhý den jste odehrál první utkání na ledě Dynama Moskva. To asi nebylo jednoduché.
To ne, vždyť jsem byl celý den na cestě. Vlétl jsem do toho rovnýma nohama. Je to ale možná lepší než čekat a rozkoukávat se. Jsem v pohodě, rychle jsem se s týmem sžil.

Po hokejové stránce vám tedy nic nechybí?
Jsem naprosto spokojený a plně vytížený. Stále jsem na ledě, hraju přesilovky i oslabení. Kolikrát toho mám až nad hlavu. Stabilně nastupuji v prvním nebo druhém útoku. V nich jsou vytvořeny stabilní dvojice a trenéři k nim střídají spoluhráče. Já hraju s Olegem Boltunovem a k nám chodí Šarifjanov nebo Šurupov.

Máte tedy nyní místo v sestavě jisté?
Tady je to loterie, hodně se míchá se sestavou. První dvě lajny ale hrají stabilně a já v nich pořád jsem. Kdybych hrál špatně, nejspíše by mě rychle odepsali. Cizinec musí být platnou posilou, jinak to má hodně těžké. Rusové umí rychle přijmout, ale stejně rychle také odepsat.

Štěstí, že jsem v Pitěru

O přístupu Rusů by mohla vyprávět řada českých a slovenských hokejistů, kteří se v tamních klubech příliš dlouho neohřáli. Sledoval jste odchody Zadiny, Novotného a dalších?
To byly pro mě naprosto nepochopitelné věci. Vždyť ti kluci ani nedostali šanci, což je podle mě nejhorší. Pokud je nepostaví do jedné z prvních tří lajn, vůbec nemají možnost ukázat, co umí. Ve čtvrté pětce to nepředvedou. Absolutně nechápu, proč se takové přestupy vlastně dělají.

Příkladem je třeba váš bývalý pardubický spoluhráč Andrej Novotný, který si v CSKA Moskva nepadl do oka s Viktorem Tichonovem. Vás trénuje Boris Michajlov, bývalý kouč ruské sborné. Jaký máte vztah?
Michajlov je rozumný trenér. Je s ním sranda, ale dokáže být i přísný. Nedokáže někoho hned odepsat, je to rovný chlap.

Jste v kontaktu s dalšími českými hokejisty v Rusku?
Skoro v každém týmu hraje nějaký Čech. Vždy, když se potkáme, tak spolu pokecáme a vyměníme si informace. Kolikrát slyším, jak kluci brečí. Musím říct, že mám velké štěstí, že jsem v Pitěru. Spolu s Moskvou jsou to dva státy ve státě. Ostatní města jim nesahají ani po kolena. Navíc někteří lidé nemají v jednání úroveň. Proto jsem opravdu rád, že jsem v Pitěru.

První gól dal Salfickému

15. leden si určitě budete dobře pamatovat. V tento den jste v ruské superlize poprvé skóroval.
Konečně ... Už předtím jsem měl dost šancí, ale všechny jsem zahodil. Jakmile jsem dal první gól, hned ze mě všechno spadlo. Rázem jsem byl ve větší pohodě a lépe se mi dýchalo.

Navíc jste gól vstřelil v duelu s CSKA Moskva a překonal svého kamaráda Dušana Salfického...
Jenže nakonec byl spokojenější on, protože CSKA vyhrálo 3:1. Musím říct, že Salfa předváděl úžasné zákroky. Kdyby chytal někdo jiný, tak jsme vyhráli 5:1.

Vstřelit gól ve vítězném zápase se vám povedlo až o tři dny později, když jste porazili 2:1 Voskresensk. To byla asi radostnější branka.
Přinesla nám body, tak byla samozřejmě velice důležitá. Navíc to byly body nesmírně cenné. Voskresensk byl stále vzadu v tabulce. Pak se ale posílil, získal třeba Kamenského nebo Vůjtka, a už nám pomalu dýchal na záda. Díky vítězství jsme se od něj zase odpoutali.

Po třinácti odehraných zápasech tak máte na svém kontě dva góly a osm nahrávek...
... což je pro mě trošku fantazie. Byl bych strašně spokojen, i kdybych měl na svém kontě třeba jen pět kanadských bodů. V Rusku je strašně těžké prosadit se do statistik, protože se tady vyznává totální defenzíva. Mám nyní průměr skoro bod na zápas. Tím se nemohou pochlubit ani mnozí špičkoví hráči, kteří berou 2,2 milionu dolarů. Já si o takovém platu můžu nechat jen snít (smích).

14. března konec a pak Ermitáž

V Petrohradě jste jediným českým hokejistou, ale za fotbalový Zenit hraje mnoho krajanů. Už jste se s nimi potkal?
Samozřejmě. Byli jsme společně na pivku v české restauraci. Dostal jsem od nich permanentku na fotbal. Hned jak nám skončí sezona, půjdu jim fandit. Už vím, že patnáctého března vyrazím na fotbal.

V tu dobu se ale ještě bude hrát play-off. S postupem nepočítáte?
Na play-off asi momentálně nemáme. Spíše se musíme dívat za sebe, protože dva týmy jdou do baráže. Po reprezentační přestávce k nám přijede trenér Marek Sýkora s Magnitogorskem a pak nás čeká Dynamo Moskva. Potřebovali bychom v těchto zápasech urvat aspoň tři body. Pak bychom mohli být v klidu. Na play-off to ale nejspíše stačit nebude. Proto počítám s tím, že 14. března nám skončí sezona.

Smlouvu v Petrohradu ale máte do třicátého dubna. Co budete do té doby dělat?
Deset dní budu mít volno, které strávím v Pardubicích. Potom se znovu na více než měsíc vrátím do Petrohradu. Rodina by měla přijet se mnou. Aspoň budu mít čas podívat se do Ermitáže a projít si další památky, jimiž je město přeplněno. Pitěr je nádherný, je to Paříž východu.

Už tušíte, kde budete v další sezoně?
O tom zatím vůbec nepřemýšlím. V Pardubicích mám smlouvu, ale jsem si jist, že tady hrát nebudu. Budu o všem teprve přemýšlet. Pitěr má taky něco připravené, uvidíme.

Zůstat nadále v Petrohradu byste se tedy nebránil?
Těžko říct. Jsem tady bez rodiny, což je velký problém. Syn chodí do školky, dcera do školy a manželka do práce. Proto zůstali v Pardubicích. Musela by to být taková nabídka, aby mi vypadly oči z důlku.

Autoři:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze