I na Slovensku pokračovatelé úspěšných hokejových rodů ukázali, že podobu se (zatím) slavnějšími předky či sourozenci často nezapřou. Rodinná pouta fungují.
„Je po mně ještě víc než Matthew,“ říká americká legenda Keith Tkachuk o Bradym, mladším ze svých synů a nynějším tahounovi USA.
To jeho spoluhráč Dylan St. Cyr vzezřením klame. Jakmile odloží masku v amerických barvách, nepřipomene ani drsného rváče s vizáží bankovního lupiče, ani slavnou krásku z frankofonního Québeku. Přitom právě takoví jsou rodiče gólmanské opory USA.
Moje máma z NHL
Psal se rok 1997, když se Gerry St. Cyr, nezkrotný bitkař z „pralesních lig“, sešel v jednom týmu s Manon Rhéaumeovou, dodnes nejznámější ženou, která se kdy postavila do hokejové branky. Manon si zkraje devadesátých let jako první a dosud poslední brankářka vyzkoušela přípravný zápas NHL
Pozoruhodná žena osobně na Slovensku sledovala, jak stejné řemeslo zvládá syn Dylan. „Nejsem z ní nervózní. Máma s tátou jsou mými největšími fanoušky,“ tvrdí drobný teenager.
Jaké to je, být synem možná nejlepší hokejové gólmanky všech dob? „Opravdu super,“ odpovídá. Dylan je na matku pyšný. „Když jsem dospíval a poznával, co všechno moje máma udělala pro hokej, byl jsem z toho nadšený. Jsem hrozně rád za podporu, které se mi od ní dostalo. Čerpám z jejích znalostí.“
Rád si pouštěl videa, díky nimž mohl sledovat, co sám nezažil. Matčina kariéra ho minula. „Pamatuji si scénu, jak jde na led v Tampě a všichni lidi tleskají. Úžasné.“ Sám se však nerozhodl pro brankařinu kvůli rodinné tradici, vše má pragmatický důvod. „Když jsem byl mladší, tak se mi nikdy nechtělo z ledu. A tak jsem se rozhodl, že budu brankář,“ vysvětluje.
Působí klidně, ani na ledě není žádným bouřlivákem. Nehájí své panství tak vehementně jako slavní horkokrevní gólmani Ron Hextall, Ray Emery nebo Patrick Roy. Otcovy geny se příliš neprojevily. Přesto Dylan nachází společný rys, který mu pomáhali zdůraznit jak máma Manon, tak táta Gerry.
„Oba rodiče jsou mentálně silní, naučili mě nevzdávat se a rvát se s překážkami.“
A tak to se svými americkými vrstevníky na Slovensku dotáhl do boje o zlato proti Finsku, v němž obhájce titulu porazili 4:2.
Další kanadský klan
Naopak už ve čtvrtek dohrál Matthew Strome, jehož starší bratři Dylan a Ryan už stihli nastoupit v NHL. Jako by snad v Kanadě bylo příjmení začínající na „S“ příslibem hokejového umu.
Zářili Sutterové, Staalové a teď se o slovo hlásí Stromeové. Matthew měl na Slovensku unikátní příležitost dosáhnout na titul, který oběma starším sourozencům chybí.
Nikdy totiž na mistrovství světa do 18 let nejeli. „Tou dobou hráli play-off v juniorských soutěžích,“ říká centr s dětskou tváří. Rád v průběhu turnaje přiznal, že by se mu hodně líbilo mít medaili, která bratrům chybí. „Bylo by to skvělé. Trochu jsme se kvůli tomu hecovali.“ Jenže Kanada nepatřila k největším favoritům a vypadla už ve čtvrtfinále.
Ač pro Stromea slovenský turnaj skončil zklamáním z kolektivního neúspěchu, sám si nemá co vyčítat. Na rozdíl od Dylana s Ryanem sice není tak produktivní, ale slušně ovládá všechny aspekty a skvěle brání. „Snažím se hrát jednoduše a hodně bruslit,“ tvrdí Matthew, z kanadské osmnáctky nejlepší ve statistice +/-, zaznamenávající účast na ledě při vstřelených a obdržených gólech.
Třetí Tkachuk na scéně
Všestranný hokejista roste i z Bradyho Tkachuka, mladšího ze synů Keitha, borce s 1 201 starty v NHL.
Bradyho byste na ledě poznali i bez jmenovky na zádech. Sráží se, nevynechá jedinou strkanici, hraje s obrovským zápalem. A pak náhle diváky nadchne přesnou střelou nebo šikovnou kličkou. „Na ledě jsem sice divoch, ale mimo něj jsem milý kluk,“ přesvědčuje kučeravý čahoun. Američané mu na dres našili céčko, stejně jako herní styl podědil po tátovi též vůdčí kvality.
Zatímco jeho starší bratr Matthew už v 19 letech hraje NHL za Calgary, Brady má trochu jiný plán. Půjde ve stopách otce. Za své další působiště si vybral stejnou bostonskou univerzitu, kde působil Keith. „Nešel jsem do juniorské ligy, protože chci mít více času na svůj rozvoj. Hlavně chci zesílit.“ A prorazit. Jako rodina.
