"Ze zámoří žádná nabídka nepřišla, a i kdyby přišla, nešel bych. Studoval jsem," odmítl jednadvacetiletý bek, že by ho zlákaly třeba juniorské či nižší soutěže v Americe.
Nešel byste... To jste výjimka, většinu nadějných hokejisté rodiče tlačí, aby pobrali slávu a peníze.
Mně naopak pořád opakovali, že tam musí být zadní vrátka, že škola je zapotřebí. Může přijít zranění a co pak? Přístup mých rodičů je menšinový, ale jsem jim za to vděčný.
Před letošní sezonou jste měl 56 extraligových startů, přesto: věřil jste, že se v konkurenci zkušených obránců prosadíte do základní sestavy?
Když řeknu, že mě to překvapilo, tak se podcením. Je tu osm vyrovnaných beků, mně výborně sedla letní příprava, vyhrál jsem bodování obránců. Nakonec mě tedy nepřekvapilo, že jsem mezi vyvolenými, ale je to hodně příjemné.
Nastupujete s Vlastimilem Kroupou, jak si vyhovíte?
Oba jsme útočnější beci a je to znát. Trenéři nám to musí pořád opakovat, ale útočení je prostě v nás. Když vidíme možnost, najedeme si dopředu z druhé vlny.
Jak od něj sbíráte zkušenosti?
Pořád spolu mluvíme. Když se vrátíme z ledu, rozebíráme situace, které se právě staly. Od Vlastíka mám co čerpat, vždyť už v osmnácti hrál NHL. Je super hokejista, jsem rád, že se vedle něj můžu výkonnostně zvedat.
Kam až chcete ve své hokejové kariéře vystoupat?
Chtěl bych v Litvínově vyhrát titul, jak plánují Šlégr s Ručinským. Bylo by to příjemné, lidi si ho tu zaslouží. A potom? Hokej je práce, tak jít někam vydělávat.
Jaký je návod pro mladé hokejisty, aby se dostali přinejmenším do extraligy?
Dřít, dřít, dřít. I když přiznávám, že jsem to taky nerad slyšel. Jenže v zápase se ukáže jenom zlomek práce, kolem toho je ale spousta dalších věcí, posilovna, životospráva.