Výjimečné představení navíc vylepšil bodem za druhou přihrávku na první pardubický gól obránce Michala Sýkory.
Ke třem brankám potřeboval Dopita jen devět minut. Na 2:3 zvýšil přízemní ránou k pravé tyčce. Při zásahu na 3:4 mířil po chvíli na opačnou stranu. Půldruhé minuty před koncem, kdy zkusili domácí hru bez brankáře, už měl branku volnou. Dvakrát mohutně našlápl a pohodově vystřelil - 3:5.
"Bylo vidět, že má do utkání chuť," komentoval Dopitovo parádní střelecké představení pardubický asistent Jiří Seidl. "Po prvním gólu si začal věřit. Věřím, že v tom bude pokračovat i příště."
Dopita byl vůbec atrakcí večera. Duel vedoucího týmu soutěže z Pardubic se vsetínskými bojovníky o únik z extraligového propadliště zajímalo 2790 lidí.
Mnoho z nich jen proto, aby viděli na vlastní oči, jak to jde čestnému občanovi Vsetína - tento titul získal Dopita od místních radních loni v červnu - u konkurence. "Jiří Dopita je navždy spojen se Vsetínem," říkal tehdy vzletně starosta Jiří Čunek. Právě přítomnost obdivovaného útočníka pomohla lidem strávit porážku.
Jinde by asi lidé stěží odcházeli domů po neúspěchu s úsměvem. Čtyřiatřicetiletý útočník, který hrál ve žlutém vsetínském dresu extraligu naposled v dubnu 2001, sklidil potlesk.
"Dopita byl skvělý, jak jinak. Přece nebude zrovna tady, kde je doma, hrát "údržbu"," shrnul pocity příznivců Petr Karola, jeden z nich. Karola přijel na utkání z dvacet kilometrů vzdálených Vizovic. Nájezdy přespolních příznivců, to je ve Vsetíně další kuriozita. Lidé z okolí jezdili na stadion Na Lapači vždycky, ale letos se zdá, že jejich počet převažuje.
"Místní už totiž nebaví hra o spodní příčky," vysvětlil Aleš Koňařík, jeden ze správců vsetínské kolubové stránky. A, jak jinak, fanoušek Jiřího Dopity.
