"Před sezonou bych nečekal, že ji zakončím v Olomouci," přiznal trenér Přecechtěl.
Do Olomouce jste přišel v rozehrané sezoně.
V kádru byli i hráči, se kterými jste se třeba v Prostějově rozloučil předčasně. S jakými pocity jste přicházel?
Přiznám se, že jsme měl z tohoto angažmá trochu obavy. Ukázaly se ale jako liché. Udělali jsme společně kus dobré práce, za kterou se nemusíme stydět. S hráči nebyly problémy. Nedívám se zpět, ale hledím kupředu. V Prostějově navíc byl na hráče vyvíjený velký tlak. V Olomouci jsme měli za cíl postup do play-off a s tím jsme se vyrovnali. Všichni makali poctivě a hráli na hraně možností. Byla to parádní spolupráce.
Nechce se věřit, že to byla taková idyla. Opravdu bylo všechno bez problémů?
Dát dohromady dvaadvacet kluků, z nichž je každý jiný, není jednoduché. Někdo potřebuje nakopnout, jiný se srovná sám. Je to hodně práce, navíc musíte mít štěstí.
Potřebujete dobrého brankáře, vůdčí typy i bojovníky a partu, která chce vítězit. V tom jsem si nemohl stěžovat. Důležitá je také podpora klubu, která byla maximální. Stane se, že hráč se vymlouvá na to, že nemá třeba dobré hokejky. Takové problémy jsme nemuseli řešit.
Dohoda o spolupráci s klubem končila zároveň s koncem sezony. Co bude dál?
Už po utkání s Prostějovem mi vedení klubu nabídlo prodloužení smlouvy. Rád jsem nabídku přijal. Pracovat doma, zvlášť když se daří, je příjemné. Nová smlouva je na dva roky.
Olomouc byla nováčkem soutěže. Neměl jste někdy pocit, že na diplomatickém poli platíte nováčkovskou daň?
Nováček jsme byli papírově. V kádru bylo dost zkušených hráčů, které rozhodčí znají. Vedení klubu reprezentoval především generální manažer Ivo Kuba, který hokej hrál a dlouho pískal extraligu, takže ví, o čem hokej je. V oblasti hokejové politiky jsme body neztráceli.
Jak se na Olomouc dívají soupeři?
Je nechtěným dítětem, nebo rovnocenným soupeřem? Určitě nás nikdo nepodceňoval. Navíc klub má u hráčů dobrý kredit. Mezi hráči se třeba rychle rozkřikne, že u nás nejsou potíže s výplatami. Především v této citlivé otázce dávají hráči přednost třeba menší smlouvě, kterou ale dostanou, než papíru, kde je napsána vysoká částka, ale jinak jej můžou hodit do kamen. Věřím, že třeba právě tato skutečnost nám pomůže při získávání posil.
Právě skončila sezona, už hovoříte o posílení mužstva. Jaké máte plány na příští ročník?
Skončili jsme pátí, ale to za pár týdnů nebude nikoho zajímat. Potřebujeme si dávat vyšší cíle. S tím přijde více diváků, snad i sponzorů a také častější radost z vítězství.
Kvůli tomu přece hokej děláme. Proto jsem v předstihu vytipoval případné hráče na posílení mužstva a ve zbývající části sezony budeme objíždět stadiony a sledovat jejich hru a výkony.
Máte pověst úspěšného trenéra. V popředí první ligy jste hrál s Chomutovem i Prostějovem, Přerov jste vytáhl téměř na špici druhé ligy. Extraligová nabídka ale zatím nepřišla. Co s tím?
S tím se nedá nic dělat. Musím postoupit s Olomoucí (smích). Je pravdou, že jsem přesvědčený o tom, že nejvyšší soutěž do Olomouce patří a týmu bych to přál, i kdybych u něj zrovna nebyl. Na druhé straně jsem tady zažil dvě baráže a také postup. I když už je to snad patnáct let, stále jsou to hodně živé vzpomínky. Kvůli takovým zážitkům každý hráč i trenér dělá hokej. Přál bych si to ještě zažít.
