Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kanada vs. Rusko. Rivalita, jejíž prudký žár nikdy nevyhasne

Ruský útočník Artěm Anisimov (vlevo) před kanadským gólmanem Mikem Smithem. Tomu se snaží pomoci Patrick Wiercioch. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

24 2016
O těchto soubojích se psaly knihy a točily dokumenty. Vystupovala v nich nejslavnější ze slavných jmen. Góly se slavily s intenzitou jako málokdy jindy. „Hovoříme o jedné z největších rivalit v dějinách našeho sportu,“ pronesl ruský útočník Vladimir Tarasenko před žhavým semifinále Světového poháru proti Kanadě.

Za sovětských časů byl náboj ještě větší, ale stále je řeč o naprosté klasice. „Pokaždé to zní dobře,“ kývl kouč favoritů Mike Babcock. Před nedělí vybrala kanadská televize TSN Top 10 momentů vzájemných zápolení. Připomněla boje o zlato na šampionátech hráčů do 20 let, bájné bitvy na Canada Cupu, souboje z mistrovství světa i olympiád či šílenou hromadnou rvačku na MS juniorů v Piešťanech 1987, po které byly oba týmy vyloučeny.

A za vrchol zvolila rozuzlení Série století z roku 1972, kdy vůbec nešlo o „pouhý hokej“, nýbrž o symbolické střetnutí dvou nesmiřitelných geopolitických rivalů. Boj dvou různých světů - na ledě i mimo něj.

Jak je tomu nyní?

V roce 2010 se komentátoři před olympijským čtvrtfinále ve Vancouveru ptali: „Může existovat něco lepšího?“ Pro hostitele těžko, když Ovečkina a spol. zdemolovali 7:3. Podobně kruté válcování přineslo také finále loňského mistrovství světa v Praze a triumf Kanady 6:1.

I to naznačuje, že už nejde o střet dvou zcela rovných supervelmocí. Kanada je dál, silou kádru i vyspělostí hry. Na osobnosti v útoku se dá mluvit minimálně o remíze, ale celkově? Tým kapitána Sidneyho Crosbyho může brzdit snad jen tlak domácího prostředí. Vědomí absolutní nutnosti vítězit.

„A taky jde o jediný duel. Proto jsou olympiády a podobné velké turnaje tak těžké,“ upozorňuje Babcock, že byť Rusové asi nebudou Kanadu porážet, porazit ji mohou: „Klíčoví budou gólmani.“

Ruský hokejista Dmitrij Kulikov (vlevo) se snaží zastavit Kanaďana Sidneyho Crosbyho mířícího před branku Sergeje Bobrovského.
Kanadský hokejista Sam Reinhart se raduje poté, co překonal ruského gólmana Ilju Sorokina.

Ano, Sergej Bobrovskij chytá znamenitě. Jenže jakkoli absurdně to při množství hvězd zní, hlavní silou Kanady je právě defenziva.

Blíží se málem k dokonalosti. Pokud sečteme play-off olympiády v Soči a základní skupinu Světového poháru, povolila Babcockova perfekcionalistická strategie soupeřům za šest utkání pouhé čtyři góly!

„Věnujeme se těm nejmenším detailům,“ uvedl útočník Steven Stamkos. „Každý úspěšný tým se soustředí na sebe, nikoli na soupeře. Chce to mít pod kontrolou co nejvíce věcí a držet se našeho systému,“ dodal forvard Brad Marchand.

Bylo by krásné, pokud by se v Air Canada Centre zrodila památná přestřelka. Jenže s výjimkou báječné šestiminutovky se čtyřmi góly proti kanadsko-americkým mladíkům (které si vedení NHL i fanoušci až úporně přáli v semifinále) ani Rusové nejsou na Světovém poháru právě apoštoly hokejové ofenzivy.

Proti Finům si v duelu o vše výhru vyloženě vyčekali, vytaktizovali. Ovečkin, Malkin či Tarasenko jsou fenomenální střelci, kouč Oleg Znarok ale chce hlavně vítězit, nikoli za každou cenu okouzlit.

„Utkají se dva týmy, nikoli dva hráči,“ odráží Alex Ovečkin i narážky na duel kapitánů, čili jeho proti Crosbymu; NHL tyto střety miluje. Teď ožívá jiná rivalita. Možná už nežhne tak jako před lety, ale silným plamenem hoří i nadále.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze