Olympijský vítěz a mistr světa dodnes patří mezi brankářské premianty Flyers. Po ukončení kariéry podniká, Philadelphii však pořád sleduje. "Jsem hokejový fanoušek, takže mě NHL zajímá," říká.
Flyers se probili do finále Stanley Cupu, ale prohrávají v něm 0:2 s Chicagem. Série se přestěhovala do Philadelphie, kde se v noci na čtvrtek hrálo třetí utkání.
Co dokázal Čechmánek ve Philadelphii* V letech 2000 – 2003 nastoupil do 163 utkání, 93 z nich vyhrál.
|
"Fandím Flyers, ale Chicago má lepší tým a vyhraje. Na to, jaké měla Philadelphia problémy s brankáři, se dostala hodně daleko."
V sezoně chvíli chytal Emery, pak Leighton, po něm Boucher, teď je zase jedničkou Leighton... Brian Boucher vám jako mladík dělal dvojku. Jaký byl?
Původně to mělo být obráceně. Já měl být náhradníkem. Proto mě taky nejdřív poslali na farmu.
Ostatním gólmanům se nedařilo, tak jsem dostal šanci. Boucher chytal fantasticky v tréninku, nikdo mu nemohl dát gól. Jenže v zápasech, když se brankář dostane pod tlak, už tolik nezářil. Psychicky to nezvládal. A psychika odlišuje nejlepší gólmany od těch ostatních.
Vy jste býval spíš flegmatik, ne?
Každý brankář je před důležitým zápasem trochu nervózní. Ale mě tyhle bitvy obvykle vybičovaly, bavilo mě porážet ty nejlepší.
Mluvili vám ve Philadelphii do vašeho osobitého stylu?
Hlavní kouč ani ne. Měli jsme trenéra brankářů a s tím jsme leccos probírali. Navrhoval mi, co bych mohl změnit. Ale já jsem si rozhodoval, co zkusím, a co ne.
O čem jste se třeba dohadovali?
Bavili jsme se například o přechytávání. Nechtěl jsem střely, které mi letěly na hlavu nebo na vyrážečku, chytat lapačkou. U takového zákroku hrozilo, že si puk sám hodím do branky.
Je fakt, že rány mířící pod horní tyčku jste často vyrážel maskou...
To bylo spíš pro pobavení diváků.
Publikum ve Philadelphii už od 70. let oceňuje hlavně tvrdost, až brutalitu. Bylo to za vašich časů ve Flyers stejné?
No určitě. Celý systém vycházel z agresivity. Ke klubu to patří odjakživa. Diváci při povedeném hitu nebo při rvačce řvali stejně jako při gólu.
Stejně tak k Flyers patří určitý despekt vůči Evropanům, přitom se v týmu v jednu chvíli sešlo snad pět Čechů. Vy, Dopita, Hlaváč, Brendl... Chvilku i Divíšek. Jak to fungovalo?
Pro nás to bylo příjemné. Ale na klub, který Evropany moc nemusí, bylo pět Čechů moc. Kdekoho asi dráždilo, když v kabině zněla čeština. Časem už to bylo neakceptovatelné.
Philadelphia touží po poháru už od roku 1975. Ve vaší éře za ni hráli Recchi, Primeau, Roenick, Gagne. Proč to nevyšlo?
První rok jsme měli jenom jednu kvalitní lajnu. Pak přišel Roenick a chtěl na sebe strhnout zájem médií, což nedělalo dobrotu. Vždycky něco nesedělo. Záleží na kouči, jestli udělá z hráčů fungující tým.
Ve Philadelphii se rychle střídají nejen brankáři, ale i trenéři. Za vás se protočili tři – Ramsay, Barber a Hitchcock. Který z nich na vás udělal největší dojem?
Nejpropracovanější systém měl určitě Ken Hitchcock. Věděl, co chce, a dokázal to na tým přenést. Ale stejně jsme ve Stanley Cupu vypadli ve čtvrtfinále.
