Kloboučkovi se v nové roli líbí, dokonce dal už i gól. Přestože si pořád zakládá na důrazu, baví ho vymýšlet a tvořit. Začal na levém křídle, teď se usadil vpravo vedle kapitána Alinče a Rouska. "Hlavně mám vybojovat nějaký ten puk, plácnout do něj a pak ať si s ním dělají, co chtějí," směje se.
Další důležitý pokyn od spoluhráčů je podobný: Jak jen to půjde, střílej! "Myslím, že mu to jde líp než v obraně," tvrdí Jan Alinč, kterého ani nezaskočilo, jakého "parťáka" k němu trenéři přistavili. "Já bych se divil už jenom tomu, kdyby ho dali do branky." V sobotu osmadvacetiletý chlapík vyrůstal sice jako obránce, ale do útoku ho vtlačili už v šestnácti v teplickém dorostu, který tehdy vedl Ondřej Weissmann, nyní slávistický asistent. Právě on si vzpomněl, když Slavii v polovině ledna odpadlo pět zraněných útočníků.
Na dříče s knírkem a bradkou se snášely v kabině žertíky, na prvních trénincích nemohl popadnout dech. Poznával, že vpředu se nabruslí mnohem víc než v obraně. "Stačilo odjezdit pár střídání a měl jsem dost," vzpomíná.
Ale zvykl si. Zjistil, že v útoku ho netlačí tolik zodpovědnosti a může si víc dovolit. Bohatě využívá zkušeností, ví, jak mu neseděli důrazní útočníci, a tak nadšeně "oplácí" svým bývalým kolegům.
V neděli se po jednom z ostrých soubojů neovládl litvínovský bek Nikolov a půtka přerostla ve rvačku bez rukavic, s jasným triumfem slávisty. To ocenil trenér Růžička jako nejhezčí moment utkání. "To jsem se divil, ale potěšilo mě to," přiznal Klobouček.
 Slávistický obránce Klobouček v souboji s litvínovským útočníkem Kotrlou |
