Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přišel o Nagano, pak vybojoval své zlato

14 2003
Tampa, Praha - Dvaadvacetiletý kluk seděl v šatně, bolavou nohu v kbelíku s ledem a na tváři slzy. Hokejista Václav Prospal, dnes útočník Tampy Bay, tehdy na začátku roku 1998 přišel o místo na olympiádě v Naganu, kde pak národní mužstvo senzačně zvítězilo. Prospal byl mezi muži, které trenéři Hlinka s Lenerem pro olympijské hry vybrali. Byl tehdy talentovaným útočníkem, který se začal prosazovat v NHL, kde hrával za Philadelphii. Jenže jediná nešťastná chvíle v zápase v Ottawě všechno změnila.

„Najel jsem do rýhy za bránou. Obránce mi rval tělo na jednu stranu, ale levou nohu jsem měl zaseklou v ledu. Zlomil jsem si kotník,“ vzpomíná Prospal. „Věděl jsem, že se na olympiádu nedostanu. Naštěstí tam v šatně tehdy seděl taky Joel Otto, který pak v Naganu hrál za Ameriku. Říkal mi, že mám dost času, abych si někdy za reprezentaci zahrál.“ Prospal mohl být u toho, ale nakonec z olympiády v Naganu neviděl ani zápas.

„Ty zápasy dávali ve čtyři hodiny ráno, nemohl jsem si dovolit na ně koukat,“ vysvětluje.

Prospal šest týdnů nosil sádru a zraněnou nohu měl zpevněnou šrouby. Během odpočinku ho Philadelphia paradoxně vyměnila do Ottawy, právě do města, kde přišel o olympiádu.

Ale nakonec se Prospal své velké chvíle v národním mužstvu dočkal. Před třemi lety mohl zůstat v Americe a pomáhat manželce, které se mělo brzy narodit dítě. Ale když dostal nabídku hrát na mistrovství světa v Petrohradu, přijel. Přestože před ním účast odmítla třetina týmu a na šampionát odjíždělo celkem dvanáct nováčků.

„Monča mi řekla, abych jel,“ vzpomíná Prospal. „A já si řekl, že pojedu za jakýchkoliv okolností. Zranění před Naganem byl jeden z důvodů.“

Na šampionátu se musel Prospal vyrovnat s přesunem na křídlo, přesto pomohl týmu sedmi body. A stal se mistrem světa. „Vůbec jsem nemyslel na to, že jsem mohl být v Naganu,“ vzpomíná Prospal. „Vždycky jsem četl v knížkách, kde staří hráči vyprávěli, jak je krásné mít doma zlatou medaili. A já mám taky jednu.“

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze