Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přišel Vykoukal opravdu jen na záskok?

7 2003
Helsinky - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) V hokejové reprezentaci se objevil naposledy na Karjala Cupu 2000. Dvojnásobný mistr světa Jiří Vykoukal už považoval reprezentační kapitolu za uzavřenou. Po pěti letech ve Finsku trochu sešel z očí, navíc měl zdravotní problémy. Jenomže pak jej Slavomír Lener viděl hrát v Turku a přemluvil jej k návratu do národního týmu. A jako nejzkušenější obránce týmu byl hned jmenován kapitánem.

V Česku hrál Jiří Vykoukal dlouhé roky za Spartu, v jejím dresu vybojoval poslední federální titul. Začátkem devadesátých let zkoušel štěstí v zámoří, jeden rok okusil švédskou ligu.

V národním týmu býval stálicí. Pětkrát oblékl dres hokejové reprezentace na mistrovství světa, ve Vídni v roce 1996 a v Lillehammeru v roce 1999 pomohl týmu ke zlatu. V roce 1994 hrál na olympiádě, zúčastnil se i nepovedeného Světového poháru 1996.

Na sklonku devadesátých let zamířil důrazný bek ze Sparty do týmu Blues Espoo. Ve druhé sezoně se v týmu potkal s Otakarem Janeckým, který v mužstvu z předměstí Helsinek uzavíral své dlouholeté úspěšné působení v zemi tisíce jezer. Téhož roku také naposledy oblékl reprezentační dres. Pak v Čechách sešel z očí.

"Prakticky dva roky jem se trápil s třísly a minulou sezonu to bylo poprvé, kdy jsem mohl hrát bez omezení," říká důrazný bek s přezdívkou Bača.

Reprezentaci považoval za uzavřenou kapitolu

Na nejcennější dres už ani nepomyslel. "Bral jsem reprezentaci jako uzavřenou kapitolu. Byl jsem dlouho zraněný, mužstvo se za tu dobu hodně změnilo. Přišel nový trenér. Ani mě nenapadlo, abych si řekl: letos jsem zdravý a mám ambice hrát za nároďák. Chci být teď co nejvíc prospěšný klubu. To je můj cíl," prohlásil.

Přesto jej kouč Lener při své nedávné misi ve Finsku oslovil a nabídl mu nominaci na Karjala Cup. "Když jsem mluvil s panem Lenerem o Karjale, tak říkal, že potřebue někoho starého. Vzal jsem si nějaký den na rozmyšlenou a pak jsem mu řekl: dobře, já vám ten věkový průměr upravím," usmívá se dvaatřicetiletý zadák.

Měl na kontě úctyhodných 160 zápasů v reprezentaci. Nyní jejich počet rozšíří, ale na to, že by se do národního týmu vrátil na delší dobu, vůbec nemyslí. "Nemám žádné nervy. Když to půjde, tak to půjde. Tyto tři zápasy beru spíš tak, že jsem tu na výpomoc. Snažím se hrát tak, jako v lize, abych nevypadl z tempa, na které jsem zvyklý."

Když se ho zeptáte na nadcházející mistrovství světa v Praze, jenom se pousměje: "Tak na to vůbec nemyslím." V rudém dresu s "céčkem" na prsou ale dokazuje, že jeho herní přehled a zkušenosti jsou pro mužstvo přínosem.

V Turku si polepšil

V létě uzavřel Jiří Vykoukal kapitolu s názvem Blues Espoo. Klub, kde působil minulých pět sezon, mu nenabídl novou smlouvu. "Byli jsme tam s rodinou za tu dobu zvyklí, ale nedalo se nic dělat. Nedomluvil jsem se na smlouvě, tak jsem šel," říká vyrovnaným hlasem.

Ale přece jenom připouští, že cítil zklamání. "Nejhorší byl ten první pocit. Pořád věříte, že podepíšete a pak přijde ta rána. A to jste někde pět let. Je to zklamání, ale musíte si hned najít něco jiného a těšit se tam. Nemůžete si říct: půjdu tam a uvidím, jaké to bude. To je pak na nic."

Přesně tak přistoupil ke svému nagažmá v ambiciózním TPS Turku. "Tam jsem se vyloženě těšil, protože mužstvo je opravdu dobré. Bral jsem to jako vrchol. Ve dvaatřiceti jsem nespadl dolů, do nějakého horšího mužstva. Naopak jsem se dostal o stupínek výš, čehož si cením. Turku je mužstvo s tradicí, desetinásobný mistr. Vyrostla tam spousta dobrých hráčů. Bral jsem to jako odměnu za pět let ve Finsku. I proto, že se tam zatím žádný Čech ještě neprosadil. Na pár zápasů tam byli Ríša Žemlička a Olda Svoboda. Snad tam vydržím déle než oni." (smích)

Koivu převzal drsné metody od Jurzinova

Ve dvaatřiceti letech musí snášet drsné metody kouče Jukky Koiva, otce kapitána Montrealu Canadiens. Ale nestěžuje si. "On byl za Jurzinova, který TPS vedl předtím, asistentem. Takže navázal na to, co bylo. To znamená šílený dril. Na tréninku běháme, skáčeme, nikdo si nedovolí nic odfláknout. Navíc trenér nedělá rozdíly, jestli jsem to já, nebo dorostenec. Přijde a seřve mě. I když dorostence seřve víc (pousměje se). Ale nebere si servítky: Udělal jsi to blbě. Příště to musí být lepší."

Možná i tvrdé podmínky napomohly tomu, že je v mužstvu skvělá parta. "Hrajeme opravdu jako tým. Všichni jsme si rovni. Kluci z první lajny přejou klukům ve čtvrté a naopak. Všichni jedou nadoraz pro mužstvo. Navíc je pořád nějaká sranda, fórky. Někdy tedy nerozumíte, tak se musíte zeptat, aby vám to přeložili."

Tým TPS Turku má ve Finsku zvuk a letos i velké ambice. Přestože je v tabulce zatím pátý. "Tipují nás, že bychom měli ligu vyhrát. Ale takovéto tipivání je vždycky nejhorší. Stát se může cokoliv," namítá.

Návrat do Čech? Těžko

Ve Finsku se Jiří Vykoukal zabydlel. Po pěti letech v Espoo podepsal další smlouvu v Turku. O návratu do Čech zatím rozhodně neuvažuje. "Teď mám ještě na dva roky smlouvu ve Finsku a může to být moje poslední. Pak mi bude čtyřiatřicet. Beru to tak, že mám před sebou dvě sezony, tedy zhruba devadesát zápasů. Když je odehraju, budu rád, když pak zvládnu dalších padesát, budu ještě radši."

Do vlasti se olomoucký rodák příliš často nedostane. V sezoně prakticky vůbec. "Domů jezdím jenom přes léto, jinak jenom když mám nějaké vyřizování. Děti si tu už pomalu zvykají. Klukovi je pět a třičtvrtě, dceři budou tři roky. Syn tu začal chodit do anglické školky. V Čechách by šel do školy příští rok, ale tady ve Finsku jdou o rok později. Mají ještě takovou předškolu," dodává Vykoukal.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze