Proč je Jágr nejlepší? Je to selský synek

Praha - Kluci si na něj hrají na plácku před domem. Z nedávného průzkumu MF DNES vyplynulo, že pro čtvrtinu dětí je největším hrdinou. A nejen pro ně. Jaromír Jágr je hokejový génius. Jeho popularita v Česku teď ještě vzrostla, dovedl českou reprezentaci ke zlatu na mistrovství světa ve Vídni, dostal se do All Star turnaje.

Udivoval rychlými kličkami, přesnými nahrávkami. Jeho um nezastavil ani zlomený malíček. I s tímto handicapem na ledě vyčníval. Ostatně tak činí celý svůj hokejový život.

"Už v šesti letech v pohodě přehrával kluky o dva roky starší," vzpomíná bývalý kladenský trenér Otakar Vejvoda. "Byl daleko šikovnější, rychlejší, na ledě si dovoloval neskutečné věci. Ten dar má asi od boha."

Detailní rozbor Jaromíra Jágra ZDE

V čem je síla třiatřicetiletého útočníka? Má rychlé a šikovné ruce. Zvládá stejně dobře kličku na obě strany. S pukem se někdy vyloženě mazlí. Mistr improvizace. Umí udělat překvapivou věc.

"Třeba jeho přihrávka na první gól ve finále. Všichni čekali, že vyjede z rohu před branku. To ukázal skvěle třeba v Naganu proti Americe. Ale on teď místo toho nahrál Ručinskému, který se právě uvolnil. V tom je geniální," říká bývalý reprezentační trenér Slavomír Lener.

Na ledě dokáže Jágr neomylně najít nejlépe postaveného spoluhráče. Má periferní vidění. Skvěle čte hru.

"Je to v jeho sebevědomí, výborně kontroluje puk, takže se může dívat i kolem sebe," tvrdí Lener.

Jeho další předností je obrovská síla. Má vypracovanou postavu svalovce, 105 kilogramů a 190 centimetrů výšky, přitom nic neztrácí na rychlosti.

Kdysi dělával denně tisíc dřepů s činkami. Od té doby má obří stehna, díky nim na ledě vyniká neuvěřitelnou stabilitu, ustojí i tvrdé přitisknutí k mantinelu.

Jágr má silné a dlouhé paže, díky nim se vyrve z klinče, díky nim má tak úspěšnou kličku. Dokáže jezdit se soupeřem na zádech.

"Má od nich mozol na zádech," žertuje Lener. "Ale Jarda je uvozí, zadkem si je odstaví, odmítne je rukou. Je to zkrátka selský synek."

Glosa: Umělec Jágr: Nerušte mé kruhy!

Jaromír Jágr není jen výjimečně talentovaný hokejista. Je to nefalšovaný umělec.
Často je pro mě Jágr podoben Arthuru Rimbaudovi, geniálnímu mladíkovi z rodu prokletých básníků. Zatímco ostatní v potu těžce tvořili verše, Rimbaud k jejich vzteku snadno a božsky rýmoval. "Ó Múzo, ty spolčila ses s pěkným hrdinou!"

Při vší úctě ke všem Jágrovým spoluhráčům, kteří mají na zlatém opojení obří zásluhu. Jsou to ti nejzručnější řemeslníci, jejichž schopnosti přesáhly rozměry rodné země.

Ale Jágr je čímsi víc. Je to bohem požehnaný tvůrce. Věčné dítě, které s širokým úsměvem zdánlivě snadno ničí protivníka. Sleduji ostatní hokejisty a obdivuji jejich zápal a bojovnost. Dívat se na Jágra je však pro mě estetický zážitek.

Vždy zpozorním, když číslo 68 skočí na led. S ním v sestavě to pro mě nikdy není obyčejný zápas. Je to představení pro náročného diváka. Myslím, že požitek bych z Jágra měl, i kdyby hrál pouťák na rybníce. A jsem naopak přesvědčen, že bez něj bych si neužil finále mistrovství světa. Když zlomený malíček ohrožoval Jágrovu účast na šampionátu, byl jsem otráven: Tak už jen pouhý hokej, žádné umění!

Naštěstí šlo o plané obavy. Jágr dál kroužil kolem branek soupeřů v nenapodobitelných piruetách a jako by nevnímal ty, kteří ho chtěli odstavit.

Svým stylem hry jim s Archimedem vzkazoval: Nerušte mé kruhy! Z Jágrových originálních jízd zůstane v měkkém vídeňském ledě vyrytý vznešený ornament.

FILIP SAIVER