Nestalo se, navíc vděčnému publiku něco nehrálo již v letních přípravných duelech. Becherovka prohrávala a prohrávala. Sakra proč, ptali se příznivci. Odpovědí může být několik.
Kromě Róberta Tomíka zklamaly posily, především v obraně a především ty, které přišly v létě. S tím nikdo nepočítal. Předchozí trenéři vzali na lehkou váhu střetnutí před extraligovým startem. Každý kouč říká, jakým povzbuzením do další práce jsou vítězství, jenže v Karlových Varech to vypadalo, že výhry prioritou nejsou.
Becherovka nestačila na Chomutov, na ten klub, se kterým může za dva týdny změřit síly v baráži. Pánové ze střídačky se nepoučili z předchozího roku, kdy přihlíželi ostudné prohře s Mělníkem a v podobném duchu proplouvali extraligou. Chabé výsledky kondičních testů schovaných na dně šuplíku jsou notoricky známou kauzou.
Co se týká hráčů, těžko lze tvrdit, že nechtěli vyhrávat. Kdo by nechtěl. Často však nebyli ochotní podat maximální výkon. Omluvou jim nemohlo být postavení v tabulce a podlomená psychika. Nasazení totiž není o psychice, je o charakteru. Becherovka neprohrávala proto, že jí to za soupeřova brankáře nepadalo. Becherovka pro úspěch na ledě neudělala všechno.
Jeden z hráčů, který do lázní zamířil v sezoně, sotva po prvním tréninku sundal brusle, už povídal, jak se mu spoluhráči svěřili, v kolika utkáních měli smůlu a prohráli o gól. Hokejisté nedokázali přiznat pravdu. Přestože byli na dně, neustále hlásili, že do konce ročníku chybí hodně kol a v sázce je třikrát tolik bodů. Připomínali notorické hráče, kteří sypou peníze do hracích automatů a věří, že přijde velká výhra.
Upřímný byl Radim Rulík, který mužstvo převzal v listopadu. Dvakrát doma prohrál a s varovně vztyčeným prstem konstatoval, že Vary nehrají o postup do elitní osmičky, ale o záchranu. Do konce tenkrát zbývalo 25 kol...
Karlovarští příznivci často kritizují množství výměn a přestupů, kterými se to v Becherovce jen hemží. Podle fanoušků potom nemá mužstvo čas na potřebné sehrání. I na tom je něco pravdy, ale nejprve si hokejista musí sáhnout na dno sil, protože úspěšní jsou vždycky ti, kteří projeví větší nasazení než soupeř. Změny v kádru Becherovky jistě nastanou, může jich být hodně. Ještě je však na ně brzy, nejprve potřebuje klub nejvyšší soutěž uhájit.
Sportovně Becherovka na prvoligový tým rozhodně má, hráči si však musí uvědomit vážnost situace. Ono totiž ještě není tak špatně, aby nemohlo být hůř.
A pak je tu vedení. Nikdo mu neupírá, že vytáhlo oddíl z krajského přeboru do extraligy, ale ani ono si nemůže být jisté pozicí. Utratilo hodně peněz a sponzorům se nemůže pochlubit výsledky, které navíc slíbilo. Zvelebilo stadion, přesto nebude vydávat rok za úspěšný. Angažovalo hokejisty, kteří propadli.
Hráč sice není pomeranč, který si před tím, než ho zaplatíte, můžete rozkrojit a podívat se, jestli nemá pecky, to ale nemá vliv na to, že nikdo není za počínání klubu zodpovědný více než právě jeho vedení.
Kromě Róberta Tomíka zklamaly posily, především v obraně a především ty, které přišly v létě. S tím nikdo nepočítal. Předchozí trenéři vzali na lehkou váhu střetnutí před extraligovým startem. Každý kouč říká, jakým povzbuzením do další práce jsou vítězství, jenže v Karlových Varech to vypadalo, že výhry prioritou nejsou.
Becherovka nestačila na Chomutov, na ten klub, se kterým může za dva týdny změřit síly v baráži. Pánové ze střídačky se nepoučili z předchozího roku, kdy přihlíželi ostudné prohře s Mělníkem a v podobném duchu proplouvali extraligou. Chabé výsledky kondičních testů schovaných na dně šuplíku jsou notoricky známou kauzou.
Co se týká hráčů, těžko lze tvrdit, že nechtěli vyhrávat. Kdo by nechtěl. Často však nebyli ochotní podat maximální výkon. Omluvou jim nemohlo být postavení v tabulce a podlomená psychika. Nasazení totiž není o psychice, je o charakteru. Becherovka neprohrávala proto, že jí to za soupeřova brankáře nepadalo. Becherovka pro úspěch na ledě neudělala všechno.
Jeden z hráčů, který do lázní zamířil v sezoně, sotva po prvním tréninku sundal brusle, už povídal, jak se mu spoluhráči svěřili, v kolika utkáních měli smůlu a prohráli o gól. Hokejisté nedokázali přiznat pravdu. Přestože byli na dně, neustále hlásili, že do konce ročníku chybí hodně kol a v sázce je třikrát tolik bodů. Připomínali notorické hráče, kteří sypou peníze do hracích automatů a věří, že přijde velká výhra.
Upřímný byl Radim Rulík, který mužstvo převzal v listopadu. Dvakrát doma prohrál a s varovně vztyčeným prstem konstatoval, že Vary nehrají o postup do elitní osmičky, ale o záchranu. Do konce tenkrát zbývalo 25 kol...
Karlovarští příznivci často kritizují množství výměn a přestupů, kterými se to v Becherovce jen hemží. Podle fanoušků potom nemá mužstvo čas na potřebné sehrání. I na tom je něco pravdy, ale nejprve si hokejista musí sáhnout na dno sil, protože úspěšní jsou vždycky ti, kteří projeví větší nasazení než soupeř. Změny v kádru Becherovky jistě nastanou, může jich být hodně. Ještě je však na ně brzy, nejprve potřebuje klub nejvyšší soutěž uhájit.
Sportovně Becherovka na prvoligový tým rozhodně má, hráči si však musí uvědomit vážnost situace. Ono totiž ještě není tak špatně, aby nemohlo být hůř.
A pak je tu vedení. Nikdo mu neupírá, že vytáhlo oddíl z krajského přeboru do extraligy, ale ani ono si nemůže být jisté pozicí. Utratilo hodně peněz a sponzorům se nemůže pochlubit výsledky, které navíc slíbilo. Zvelebilo stadion, přesto nebude vydávat rok za úspěšný. Angažovalo hokejisty, kteří propadli.
Hráč sice není pomeranč, který si před tím, než ho zaplatíte, můžete rozkrojit a podívat se, jestli nemá pecky, to ale nemá vliv na to, že nikdo není za počínání klubu zodpovědný více než právě jeho vedení.
