Nejvíc mě mrzí Jirka Dopita. Ten už byl skoro náš. Neseděl jsem sice u stolu při jednání, ale jeho angažmá ztroskotalo na penězích. Klub Jirkovi nabízel část platu ve výkonnostních bonusech, aby se trochu pojistil. Přece jen nemůže vyhodit milion dolarů do vzduchu. Úkoly, za něž by Jirka prémie dostal, ale byly spíš symbolické. Ve smlouvě stálo například ustanovení o třiceti odehraných zápasech. Vzhledem ke svým schopnostem by tady vydělal tak 1,2 milionu dolarů. Protože teď hrajeme dobře, možná i víc.
Jirka to možná vidí jinak, ale já myslím, že kdyby opravdu chtěl, určitě by za nás hrál. Stačilo ustoupit v maličkostech. V kontraktu měl třeba připravené ustanovení, podle něhož by mohl na Floridě o Vánocích skončit a odletět domů, kdyby se mu u nás nelíbilo.
S Robertem Reichlem nás pojí takové sportovní přátelství od dob, kdy jsme spolu byli v Calgary. Já bych ho tu hrozně rád měl, jenže všechno je otázka businessu. Kolikrát si myslím, že kdybych měl jednání víc v rukou, kdyby probíhalo tak nějak osobněji, dopadlo by to jinak. Robert chtěl prostě víc peněz, než byl klub ochoten dát.
Situace s Vaškem Prospalem z Ottawy není ještě uzavřená. Záleží na tom, jestli se s Ottawou dohodneme na výměně.
Pavel Patera udělal chybu, že to v Americe rychle zabalil. Získal takovou negativní nálepku. Od draftu 1998 jsme o něm přemýšleli. Podobně jako Honzu Hlaváče z Calgary, jsme ho chtěli z Dallasu přetáhnout, ovšem Hlaváče nám o chvilku vyfoukli New York Rangers a nevyšel ani Patera. Když ho pak chtěli poslat na farmu, objevila se zničehonic šance. My ale neměli příležitost vidět ho v akci. Nás scout jej sledoval při jeho prvních třech zápasech za Stars, které mu zas tak nevyšly. Neměli jsme o něm nejlepší reference. Já přesto věřil, že se Pavel prosadí.
Dal jsem na něj nejlepší doporučení, znali ho hlavní kouč Terry Murray i jeho bratr a generální manažer Bryan Murray. Ale potřebovali jsme ho vidět, a tak nám uklouzl z rukou.
I když nemůžu tvrdit, že něco riskuju, když se zasadím o českého hráče, přece jen si na sebe trochu pletu bič. Dávám doporučení pro hráče, které dobře znám, o nichž jsem přesvědčený. Tak trochu tu možnost rozdmýchám. Podařilo se sem přivést obránce Jardu Špačka, ale pak se nepovedl Dopita, což jsem si docela bral. Postupně jsem to začal vnímat rutinněji. Stejně bychom nemohli mít v týmu čtyři české centry. Musí existovat balance mezi Evropany a Kanaďany.
Nakonec nemáme Dopitu, Reichla, Prospala, Pateru ani Hlaváče, což však neznamená žádnou tragedii. Lidi, které dobře znají, si sem vodí i bratři Murrayové. Občas to nevyjde, o čemž se tady skoro vůbec nepíše. Máme to tu na denním pořádku.
Zdraví Slavomír Lener
