„Měl jsem štěstí,“ říká prostě obránce Buffala. Olympiádu ctí, cení si nominace. Ale není řečník jako extrovert Petr Svoboda, jemuž se rodinnými poměry trochu podobá. Drží si odstup.
„Jak vzpomínám na předchozí olympiády? Všude byla zima a sníh,“ podotkne s úsměvem. V Albertville náležel společně s Jiřím Šlégrem k benjamínkům, v Naganu působil jako nenápadný, leč nesmírně spolehlivý zadák.
Možná by si ho mnozí diváci ani nevšimli, nebýt jeho nešťastné teče Lindenovy střely v čase 58:57, jež vyrovnala semifinále s Kanadou. A také krvavé rány na tváři, způsobené letící Haškovou holí v okamžiku velkého triumfu.
„V Japonsku jsem hrál dozadu a teď se ode mě čeká totéž. Nepočítám, že budu dávat góly. Určitě ke mně dají někoho útočnějšího.“ Reprezentace vítá novou generaci obránců, v NHL vyniká Škoula, Kuba, Kubina a Tomáš Kaberle. Ovšem na tak významný turnaj je třeba vzít i protřelé typy, co v kritické situaci nepanikaří.
„Ríša toho hodně odehrál, má skvělou figuru, je to parádní kluk do kabiny,“ míní asistent u národního mužstva Vladimír Růžička. Hlavní kouč Augusta zná Šmehlíka z vojny v Jihlavě.
V čem tedy tkví jeho cena pro tým? „Makám v tréninku a jdu příkladem,“ odhaduje sám.
Útočník Varaďa se v něm v Buffalu vzhlédl tak, že si podle něj upravil režim v den zápasu. Při finále Stanley Cupu 1999 místo ranního nepovinného rozbruslení oba raději spali, jezdili spolu na letiště jedním autem.
V NHL je Šmehlík desátou sezonu věrný Buffalu. Hrává okolo dvaceti minut za zápas, zabezpečuje méně zodpovědného partnera Žitnika. V ročníku 1993-94 ještě nasbíral úctyhodných 41 bodů (14+27), ovšem v pětadevadesátém si vážně poranil koleno a po operaci zmeškal celou sezonu. Od té doby postrádá špetku dřívější výbušnosti a soustředí se na práci v defenzivě.
Loni se soužil s bolestmi v tříslech a žebrech. Teď na podzim mu zdraví sloužilo. „Jde to, ale hned klepu na dřevo,“ říká.
V Salt Lake City se znovu sejde s Haškem, před nímž léta „uklízel“ v Buffalu. Ale ani o něm se Šmehlík nerozpovídá: „Nějakou dobu jsme spolu strávili, ale v Detroitu si asi zvykl na něco jiného.“ Existuje však téma, při němž zaručeně roztaje. Při debatách o chovu psů, o které se nadšeně stará. „Já jsem u svého muže vždycky až druhá,“ říká s nadsázkou Martina Šmehlíková.
Mají spolu dvě dcery, devítiletou Adélu a pětiletou Jessicu. Na prázdniny do Evropy létají výjimečně. Mladé dámy vyrůstají takřka celý život ve Spojených státech. „Ani se necítí jako Češky,“ tvrdí otec. „Já s manželkou doma mluvím česky, holky spolu a s kamarádkami anglicky. V Salt Lake ale budou fandit Česku. Vždycky fandí týmu, kde hraje táta.“
