Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Procházka se poprvé utká s Paterou

16 2003
V Omsku sice útočník Martin Procházka proseděl spoustu hokejových zápasů na tribuně, ovšem do Ruska se vydá v červenci znovu. "Dva měsíce mi na přípravu v mém věku už stačí. Přípravných zápasů je v Rusku dost," říká čtyřnásobný mistr světa a olympijský vítěz z Nagana. Jedenatřicetiletý útočník si dojednal smlouvu s nováčkem superligy, Voskresenskem. Znovu se tak rozpadá proslulá dvojice P+P. Centr Pavel Patera zůstává v Omsku.

Hráli jste s Pavlem Paterou vlastně někdy proti sobě?
Ne, to bude taková premiérka.

Asi se budete navzájem šetřit.
Jistě se nebudeme mlátit, ale určitě každý bude chtít vyhrát, bude to vyhecované. Motivace bude větší než v jiných zápasech. Jsem na to sám zvědavý.

Bude vám váš dlouholetý spoluhráč hodně chybět?
Pro nás je určitě příjemné, když spolu hrajeme. Bydleli jsme spolu na pokoji, když jsme jezdili na zápasy, ale že bychom se nějak extra navštěvovali ve volnu, to zase ne. Ale po hráčské stránce mi bude chybět určitě. Asi to bude ze začátku trochu znát, než si člověk zvykne na další spoluhráče. Ale myslím, že jsem přizpůsobivý hráč, nemělo by mi to dělat veliké problémy.

Jenže to vypadá, že když nehrajete spolu, není to zrovna ono.
Oba jsme zkoušeli štěstí za vodou, tam by asi ani nešlo, aby nás vzali dohromady. V Evropě jsme se většinou sešli v každém týmu, ve Švédsku, ve Vsetíně. Vyhovuje nám, když hrajeme spolu, ale každý musí vzít smlouvu, když to jde. Chtěl jsem samozřejmě zůstat v Omsku, ale smlouvu mi neprodloužili.

Volnější život s Hlinkou

V Omsku jste byl spokojený i přesto, že jste spoustu zápasů proseděl na tribuně? Byl jsem spokojený spíš po té stránce, že jsem si tam zvykl. Bydlel jsem kousek od haly, měl dobrý byt, znal jsem lidi a prostředí. Jsem spíš typ, kterému o něco déle trvá se přizpůsobit. Tyhle podmínky jsem myslel. Ty hokejové, to už je něco jiného. Je otázka, jaký je trenér, jestli mu vyhovuje ten hráč, jestli mu věří, nebo nevěří. Anebo je takový, že koupí čtvrtého Čecha. (smích) Já už to ale neřeším.

Těžko jste si asi mohl dovolit nějakou revoltu.
Hráče mrzí, když ví, že na to nemá, že je před ním třeba dalších dvacet, kteří jsou na tom líp. Ale když vím, že bych mohl v klidu hrát, když jsem si to vyzkoušel a klapalo nám to, tak mě to samozřejmě mrzelo víc. Ale nemohl jsem dělat nic, tak to bylo. Přišlo do toho zranění, měl jsem zlomený palec. Ta sezona už je za mnou. Doufám, že jsem si to vybral, a těším se na novou.

Nevěřím, že jste neměl chuť všechno zabalit a z Ruska odjet.
Samozřejmě že byly momenty, kdy jsem si říkal, že když to takhle dopadlo, tak to vyřeším jinak. Ale dohodli jsme s vedením i trenérem, že je lepší, když tam budeme čtyři. Že se třeba jeden zraní a pak to bude potřeba. Jenže když člověk nehraje měsíc, tak je to pak hrozně těžké.

Byla pro vás tahle situace horší než za mořem v NHL v Torontu?
Dá se říct, že skoro stejná. Ale tam se hráč musí učit. Řeknou: Měsíc budeš sedět a dívat se. Tady mě to mrzelo o to víc, že jsem věděl, že jsem na to měl, ale hrát jsem nemohl.

Probírali jste to třeba u piva s obráncem Jiřím Šlégrem, který přišel do Omsku jako čtvrtý Čech?
Moc jsme se o tom nebavili. On za to taky nemohl, dostal atraktivní nabídku. Říkal: Vzal jsem to, není to moje řešení, to je řešení vedení a trenéra. Tam vidím určitou chybu, u vedení a u trenérů. Určitě to nebylo v hráčích, mezi námi nebyla ani napjatá atmosféra.

A s panem Hlinkou jste se o tom bavili?
Ne, takhle to bylo dané nebo takhle to dopadlo, že jsme tam byli čtyři hráči. Tak to je v některých týmech.

Jaký je hokejový život pod Ivanem Hlinkou? Bylo to trochu volnější. Když tam je Čech, tak mluvíme česky, když se bavíme. Je to příjemná věc.

A po herní stránce?
Byl tím na nás i větší tlak. Dávali nám to najevo. Když jsme neodehráli zápas dobře, měli jsme to na talíři. Motivovalo nás to. Kluci se prosadili, vyhráli bodování. (Tomáš Vlasák vyhrál bodování ruské ligy, Pavel Patera byl druhý - pozn. aut.) Bylo vidět, že to bylo ku prospěchu.

Chvála ruských zubařů

Na život v Rusku už jste si zvykl?
Není to samozřejmě nějaká velká pohoda, protože doma je doma. Toho jsem zastánce pořád, i když už jsem osm let pořád někde pryč. Málokde vydržím déle než dva roky, ale dá se to. Člověk si zvykne.

A na Rusko už jsem si taky zvykl.
Přece jenom se mi tam moc nechtělo, ale jsem spokojený. Dohodli jsme se s Voskresenskem, je to pro mě nová náplň.

Ostatně, prý jste si v Omsku krátil čas návštěvami u zubaře?
Ale to je přefouknuté. Vypadla mi jedna plomba a oni mi pak začli opravovat všechny zuby. To nebylo z mé hlavy. Moc jsem nehrál a měl dost času. Zdravotnická péče je tam opravdu na vysoké úrovni. Tedy jak kde, ale tam, kam jsem chodil, jsem si nechal opravit celou hubu. Tak teď snad budu mít na pár let pokoj.

Ve Voskresensku se potkáte s útočníkem Ondřejem Steinerem a obráncem Martinem Štěpánkem, s nímž jste hrál na Kladně. Mohl by právě třeba on být pro vás jako parťák náhradou za Pavla Pateru?
Nevím, jestli náhradou, to asi ne. Ale určitě je to příjemné. Měl jsem jako jednu z podmínek, že bych byl rád, kdybych tam nebyl sám Čech. Nedovedu si to představit.

Smlouvu jste si dojednával sám. Jak vypadá jednání hráče přímo s ruským klubem?
Ono není moc co k jednání, nabídnou konkrétní podmínky, kdy by člověk měl nastoupit, a je to v podstatě hotové. Když to vyhovuje oběma stranám, není co řešit. Pak už jde jen o to, dojednat dodatky, bydlení, zdravotní pojištění a další detaily.

Takže to vypadalo nějak tak, že za vámi na Galavečeru ruské superligy přišli zástupci Voskresensku a řekli: Martine, my bychom vás chtěli do týmu...
Přesně. Omsk mi neprodloužil smlouvu, oni to věděli. Přišli, že mají zájem, dali konkrétní podmínky. Nakonec mi je trochu vylepšili, protože jsem si vzal nějakou dobu na rozhodnutí, že mám ještě jiné nabídky. Ale já byl s tou první spokojený.

To vypadá skoro jako trik protřelého obchodníka.
Ne! (smích) Měl jsem i jiné nabídky, za Švýcarska a podobně, ale nakonec z toho sešlo. Nelhal jsem. Dal jsem si termín, dokdy se to má rozhodnout, a bylo to tak.

Užíváte si volno. Ale přece jen, poprvé po osmi letech jste letos chyběl v týmu na mistrovství světa. Nemrzela vás ta dlouhá pauza?
Mrzela nemrzela. V sezoně jsem toho moc neodehrál, ani nedokážu říct, jestli bych se rozhodl jet, kdybych byl pozvaný. Každý hráč si potřebuje na ledě věřit. Asi bych ani nejel. Ale bylo to vyřešené, pozvaný jsem nebyl (úsměv).

Kdysi jste s Pavlem Paterou řekli, že byste v reprezentaci rádi vydrželi až do mistrovství světa v Praze.
O rok se posunulo... Bylo by to hezké. Byl bych rád, kdyby to vyšlo příští rok. Ale to je všechno před námi. Plno hráčů bude chtít hrát šampionát doma. Uvidíme.

Takže je to pro vás motivace.
Určitě. Ale sezona je dlouhá, bude se to odvíjet od zranění, jak se bude dařit. Anebo nedařit. Pan Lener si možná bude chtít vzít mladší hráče nebo hráče z Ameriky. Nechávám to otevřené. Po těch letech už to tak beru. Zájem mám velký, motivace je veliká, ale uvidíme.

Postavil dům a zase odjíždí

Co váš syn? Už z něj vychováváte hokejistu?
Ne, ne, ne. Spíš si hraje. On by rád všechno - tenis, fotbal, hokej. Je ještě malinkej, má tři a půl roku, to se teprve vytříbí.

Ale na brusle ho určitě stavíte.
Zkusil jsem to, když mu byly tři. Zatím je to o ničem, až tak v pěti to bude ideální.

Aspoň jste si syna díky delší pauze letos pořádně užil.
Každopádně. Tohle bylo po sezoně nejdelší volno. Vždycky jsem měl dva měsíce, teď vlastně tři. Bylo to příjemné. Zase jsem si zvykl být doma s ním a teď se musím vrátit. Bude to těžké odvykání, ale tak to je.

Stavěl jste dům. Už je hotový?
Už je hotovo. Komplet. Užíval jsem si to, i když bylo ještě potřeba dodělat pár detailů. V podstatě jsem byl pořád doma, jen jsme zajeli na pár míst, vždycky na několik dní. Asi mi bude trochu líto, že musím odjet na těch devět deset měsíců.
Ale takových kluků je plno, jezdí do Ameriky. Přijde mi, že Rusko je teď taková druhá Amerika. A co si budeme povídat, ty podmínky jsou úplně úžasné.

A o to větší je tlak na hráče.
Myslím si, že je to stejné jako v Americe. Dávají najevo, že dávají slušné peníze.

Nežárlí ruští hráči na Čechy s vysokými platy?
Berou nás skoro nejlépe. Historii do toho nemotám. Češi jsou pro ně přijatelní. Kulturou, mluvíme rusky. Berou nás líp než Kanaďany nebo Američany.

Znovu jste zamířil do Ruska. NHL už vás neláká?
To naštvání a uražení už vyprchalo, ale myslím, že v mém věku už není žádná velká šance se tam dostat. Ani nad tím nepřemýšlím, to už je pro mě uzavřené.

Během pár týdnů, kdy jste byl bez angažmá, se hodně mluvilo o zájmu Kladna. Byla vůbec šance, že byste tu zůstal?
Byl jsem s nimi ve spojení, ale zájem nebyl ani z jedné strany tak veliký, abychom se dohodli. Pak přišla nabídka Voskresensku.

V současnosti by si Kladno těžko mohlo dovolit mít v sestavě Martina Procházku...
Nejde ani o Kladno, ale o podmínky v Česku vůbec. Oproti Rusku nejsou na tak vysoké úrovni. Ale úplně v pohodě jsme se domluvili, že se někdy v budoucnu vrátím.

Třeba ve čtyřiceti, jako si to plánuje Jaromír Jágr?
Ne, to ne. To už bych tam nemusel být vůbec, to bych nepomohl. (smích) Krátký výlet do Paříže, dovolená, dny strávené se synem. Hokejový útočník Martin Procházka si po nepříliš příjemné sezoně v Omsku užívá volno. Do ruské hokejové ligy se přesto vrátí, dohodl se s Voskresenskem.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze