Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Procházka: z baráže na šampionát?

6 2003
Helsinky, Praha - Ze zlatých hokejistů z naganské olympiády zažil nejstrmější pád. Teď se třinecký obránce Libor Procházka šplhá nahoru. Na Švédských hrách bojuje o nominaci pro mistrovství světa. Před sezonou si účast na šampionátu vyhlásil jako cíl. Málokdo mu věřil. V posledních dvou letech se na mistrovství prosadili vždy jen dva beci z extraligy. "Vrací se mi sebevědomí," pronesl po úterním zápase s Finy. Za výkon jej chválili i místní novináři.

Přitom ještě před dvěma lety se trápil na dně. V Karlových Varech na něj pískali i vlastní fanoušci, výkonem je nejdražší hvězda týmu několikrát rozladila. Soutěž pro Vary nakonec se spoluhráči zachránil až v baráži.

"Byl to pro mě docela šok, protože předchozí úspěchy přicházely tak snadno... Vůbec jsem si nedovedl představit, že bych nebyl v reprezentaci. O to víc si pozvánky teď vážím. Psychicky mě to posílilo. Poznal jsem, jak je sláva pomíjivá, jak je blízko k neúspěchu," svěřil se osmadvacetiletý bek.

Kromě zlaté olympijské medaile má i titul mistra světa z roku 1999. Ani dvě trofeje, které má uložené v bankovním sejfu, mu nepomohly proniknout z Třince do slavné NHL. Vedení St. Louis ho poslalo na farmu do Worcesteru.

 Právě tam je příčina jeho trápení. "Uškodilo mi to," říká stroze. "Do NHL půjdu jen s jednocestnou smlouvou." Co se na farmě tehdy stalo? To je pro něj tabu. Do Česka si přivezl zraněné vazy, přišel o půl sezony. "Nejvíc mi pomohla manželka," děkuje Procházka.

Herní pohodu získal opět až v Třinci. Po tříletém paběrkování se vrátil letos do reprezentace a hned v prvním zápase proti Slovensku dal vítězný gól. Kdysi byl zlým mužem, občas byly jeho fauly bezohledné. "Na ledě jsem ho nepoznávala," vzpomínala manželka.

Změnil se. Zůstal tvrdým bekem, bojovníkem. Vedle Michala Sýkory, s nímž brání v reprezentaci ve dvojici, je největším svalovcem české obrany. V létě i nadále tráví hodiny v posilovně. Na ledě už je ale opatrnější.

"Dávám si pozor, hlavně u mantinelu, když se protihráč točí," přiznává. "Občas už dokážu odhadnout, aby to nebyl faul. I rozhodčí mi pomáhají, občas na mě zakřičí, že to bylo na hraně, a já se trochu zklidním." Pochvala je musí hřát. Ještě nedávno si Procházka na sudí stěžoval, že jsou na něj zasedlí.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze