To si ale od hokeje moc neodpočnete. Eliáš vyhrál Stanleyův pohár, neříkejte, že to nebude hlavní téma...
Uvidíme. On bude mít spoustu zážitků, tak si je vyslechnu (smích).
Právě jeho New Jersey vyřadilo vaši Ottawu v semifinále. Už z vás vyprchalo zklamání?
Bylo to smutné, protože šance byla letos opravdu veliká. Máme vynikající tým, chyběl nám jeden gól v jednom zápase. Co se dá teď dělat? Patrikovi jsem ve finále fandil.
Díval jste se na finále?
To ne. Říkal jste, že jsme tam mohli být my místo nich. Tak proto.
Kde se zrodilo vaše přátelství? Vždyť jste z jiného města, nehráli jste nikdy za jeden klub...
Já znám Martina Stloukala, jeho manažera, kterého trénoval můj táta. Patrika jsem poprvé viděl na vyhlašování cen po mém prvním roce v NHL. Od té doby spolu trénujeme, trávíme spolu hodně času. Jsme podobné typy.
I letos spolu budete trénovat?
No to uvidíme, když on vyhrál... (smích). Jemu skončila sezona až teď, ještě jsme o trénování nemluvili.
K dresu Gretzkého přibyl Hübschmanův
Jste doma krátce, ale už máte spoustu zážitků. Kde všude jste se byl podívat?
Například jsem byl hrát fotbalový turnaj, byl jsem v Olomouci na kvalifikaci, viděl jsem formule jedna...
Auta, to je vaše vášeň. Jak se vyvíjí plány na automobilový závod hokejistů v létě na Masarykově okruhu?
Nevím, o tom se zatím jenom vykládá. Určitě se půjdeme projet, stejně jako minulý rok jsme byli. Ale necháme otevřené, zda budeme závodit.
Co vás na rychlých autech přitahuje?
Určitě právě ta rychlost. Ale nejsem velký fanatik. Takový normální...
Co vás ještě baví? Ví se, že jste si třeba na památku koupil dres Wayna Gretzkého. Kde ho máte?
Nikdy jsem ho neměl na sobě, je zarámovaný. Já jsem Waynův fanoušek, líbí se mi jeho hra i jeho vystupování. Když byla u nás v hale aukce při nějaké charitativní příležitosti, koupil jsem ho. Je to dres Edmontonu z roku 1985, když vyhráli Stanley Cup.
Máte ještě nějaký jiný dres?
Teď jsem si zrovna z Olomouce přivezl dres obránce Hübschmana. Předtím jsme se nikdy neviděli, až tam jsem ho poznal.
Sponzor hokeje? Jen jsem pomáhal tátovi
Váš otec se hokeji dlouho věnoval, jednu dobu byl i vlastníkem jednoho z brněnských klubů. Jak se mu daří?
On už do hokeje nic nedělá, jenom ho sleduje. Je asi trochu zatrpklý, protože tady v Brně se nedá s nikým domluvit. Je to druhé největší město, a lidé v něm neumí udělat jeden silný klub. Přitom fanoušci tady jsou vynikající a peníze by také byly.
Právě, peníze... Je pravda, že jste brněnský hokej také dotoval ze svých výplat?
Něco jsem dal, pomáhal jsem tátovi s prostředky na začátku. On potom od klubu odstoupil, prodal svůj podíl, tak to skončilo.
Přitom vy můžete být asi silný sponzor...
No jo, to už ale byla taťkova věc. Do budoucna mne nic podobného rozhodně nenapadá.
Ottawa letos ohlásila bankrot. Jaká byla v klubu atmosféra?
Netýkalo se to naštěstí toho, jak hrajeme na ledě, a taky to nemělo na nás žádný vliv. Vyhrávali jsme dál.
Ani na penězích jste úpadek nepocítili?
Nedostali jsme jednu výplatu, to bylo to jediné. My jsme v klubu od toho, abychom se starali o hokej, tak jsme se podle toho zařídili.
To je, pokud dovolíte, dost odlišný přístup od českých poměrů. Tady když má klub potíže, na výsledcích je to hned poznat. Proč to není v Americe?
Protože tam lidé dodržují, co se slíbí. Každý se snaží na plný plyn. Navíc tam se nestává moc často, aby někdo zkrachoval.
Jak by se na vás dívali v Kanadě, kdybyste přišel s tím, že místo chybějící výplaty si na zápas vsadíte a nebo ho prodáte?
To by se hodně divili. Tam nemůže být o něčem podobném vůbec řeč. V hokeji se točí velké peníze. I když já ani nevím, jestli se tohle děje u nás doma. Nemůžu k tomu nic říct.
Zatím nemáte smlouvu. Bude velký boj o novou?
Uvidíme, protože teď teprve začalo léto, takže nic nevím. Bude to každopádně zajímavé. Zatím žádné náznaky, jak bude jednání s klubem vypadat, nemám. Vůbec jsem se o ničem nebavil.
Rád byste zůstal v Ottawě?
Je to vynikající klub, který má v budoucnosti šanci vyhrát Stanley Cup. Takže tak.
I když je z Kanady?
Já vím, kanadské kluby pohár moc nevyhrávají. Nezapomeňte, že je jich jenom šest, jsou v menšině. Ale není to tak hrozné. Vždycky jim chybí poslední krůček.
