Tuto sezonu se zatím se hrálo pět prodloužení a jen při dvou z nich nepadl gól (nájezdy přišly na řadu v utkání Toronto – Ottawa a Anaheim – Vancouver). Milovníci blafáků a fintiček ovšem smutnit nemusí, při hře 3 na 3 se mohou vyřádit habaděj.
Příkladem je zmíněný duel mezi Lightning a Flyers. Během prodloužení diváci viděli snad více tutových šancí než za celou základní hrací dobu. Brankář hostí Steve Mason musel několikrát do zoufalého rozštěpu, jeho protějšek Ben Bishop zase vychytal trestné střílení.
Na taktiku nebyl čas, trenéři byli na lavičce skoro zbyteční. Hra svou spontánností připomínala hokej na rybníce – s tím rozdílem, že teď proti sobě nestáli zkřehlí hoši, ale nejlepší hráči světa.
Na prodloužení v utkání Tampa - Philadelphia se podívejte zde:
Příznačné je, že zápas nakonec rozhodl zavalitý obránce Tampy Jason Garrison, který využil špatného postavení Jakuba Voráčka a v samostatném úniku skóroval. Sám hráč po utkání žertoval, že něco podobného se mu poštěstilo naposledy v žáčcích.
To jeho pronásledovatel Voráček v pozápasovém rozhovoru pro iDNES.cz náladu na vtípky neměl: „Je to náročné. Když máte puk, tak je to sranda, když ho nemáte, tak je to fuška. Může se stát, že se zaseknete ve vlastní třetině a jen honíte puk. Je to vabank, šance budou a jde o to, kdo je využije. Tentokrát jsme to bohužel nebyli my.“
Podle kouče Jona Coopera z Tampy je zběsilost hry 3 na 3 pochopitelná: „Je to šílenství. Když má na ledě každý tým pět hráčů, chyby se dají snáz napravit. Ale když je na ledě tolik prostoru, jakékoli zaváhání vás může přijít draho,“ pobaveně povídal na tiskovce.
Prodloužení 3 na 3 vyvolalo haló, fanoušci i hráči si novinku užívají. Největším plusem je právě přímočarost, s jakou se hraje. Až do minulé sezony bylo na ledě při prodloužení osm hokejistů, hra však byla mnohdy svázaná taktikou, nikdo nechtěl udělat chybu, čekalo se na nájezdy. To se nyní změnilo, nový formát přináší více vzruchu.
Otázkou je, jak dlouho to vydrží. Když se zavádělo prodloužení 4 na 4 nebo nájezdy, většina fanoušků plesala. Jenže počáteční nadšení posléze opadlo.
Je pravděpodobné, že mužstva se změně dřív nebo později přizpůsobí. Žádný trenér přece nechce jen bezmocně přihlížet, jak jeho svěřenci bezhlavě létají sem a tam. Jde příliš o hodně, aby se hrálo vabank jako v zápase Tampa – Philadelphia.
„Postupně se zapojí více strategie, tím jsem si jistý. Nejprve se však se hrou 3 na 3 musíme trochu sžít. Až pak můžeme věci začít řídit,“ řekl za všechny kouče Jon Cooper.
Dokud se tak nestane, budou si fanoušci moci alespoň občas užít hokeje bez přísad taktiky a strategie.
