Zpátky na vrchol mu ze dna pomohla jeho buldočí povaha. "Nesnáším prohry. To, jak jsem se zvednul, si nosím v srdci," tvrdí dvaatřicetiletý centr a dvojnásobný mistr světa.
Václave, jak si užíváte léto bez hokeje?
Jako každoročně. Tréninkem. Je to pořád stejná písnička. Vůbec není o tom, že jsem na dovolené. Je třeba se připravit na další rok.
Letos vynecháváte akce Jágr týmu. Proč?
Dostavujeme rodinný dům. Navíc je spousta cestování v sezoně. Tady trénujeme dobře s Radkem Dvořákem a se Zdeňkem Kutlákem, který se k nám připojil. I proto jsem se rozhodl zůstat. Rozhodně to nemělo nic do činění s tím, že bych se s někým pohádal. Už takhle mi na děti a na rodinu moc času nezbývá, tak jsem nechtěl na týden někam jet.
Ale na oblíbený golf si na Hluboké jistě čas najdete, že?
Je to paradox. Ale víc času na golf mám, když je hokejová sezona, než tady. V létě vám trénink zabere spoustu času. Když se utrhnu jednou za týden, je to maximum. Golf mě neživí, potřebuju být pořádně připravený. Spoustu času trávím na kole, v posilovně a při tenisu, abych nemusel běhat sprinty v parku.
"Vím, že jsou teď debaty okolo toho, kdo byl jak zraněný. K tomu můžu říct jediné: nepůjdu proti svému klubu. Tak to bylo a je." |
Užil jste si po sezoně nějakou dovolenou?
Všehovšudy čtyři dny. Měl jsem určité zdravotní problémy. Proto jsem musel začít hned trénovat, aby se ty partie posílily. Od té doby už jedu pořád. Ale i ty čtyři dny jsme si s manželkou a s dětmi užili. Byli jsme kousek od Tampy, asi dvě hodiny cesty, na takovém ostrůvku, jmenuje se to Marco Island. Ale už jsem tam pomalu začínal chodit do posilovny. Nešlo jen o zdravotní stav, ale také o to, jaký jsem podal výkon v první části sezony. Něco jsem chtěl změnit.
Zmínil jste zranění. Co přesně vás trápilo?
Je to osobní věc. Člověk takové věci neříká. Ale hrál jsem pod práškama. Vím, že jsou teď debaty okolo toho, kdo byl jak zraněný. K tomu můžu říct jediné: nepůjdu proti svému klubu. Tak to bylo a je.
Ty debaty vznikly kvůli neúčasti řady hráčů na šampionátu v Moskvě. Jste dvojnásobný mistr světa. Byl jste vnitřně zklamaný, že vás klub na mistrovství světa nepustil?
Bral jsem to jako fakt. Zápasů je spousta, může se přihodit cokoli. A když člověk hraje v únavě, tak se možnost zranění kulminuje.
Sledoval jste výsledky týmu v Moskvě?
Vrátili jsme se do Čech v době, kdy kluci dohrávali osmifinálovou skupinu. Z našich zápasů jsem viděl naostro jenom čtvrtfinále. A jeho výsledek byl jednoznačný. Když nedáme gól, nemůžeme uspět. Soupeř dal čtyři, tak si postup zasloužil. Ale viděl jsem jen ten jeden zápas a podle něj nemůžu nic hodnotit.
"Na konci soutěže a v play-off jsem hrál asi nejlepší hokej svojí kariéry. Byl jsem pětadvacet minut na ledě." |
Jak hodnotíte svou sezonu. Heslem, že konec dobrý, všechno dobré?
Samozřejmě, to mě hodně drží nad vodou, protože na konci soutěže a v play-off jsem hrál asi nejlepší hokej svojí kariéry. Byl jsem pětadvacet minut na ledě. Hráli jsme na dvě tři lajny. A oproti začátku sezony to pro mě bylo jako nebe a dudy. Prvních čtyřicet zápasů jsem byl jak na houpačce. To samé celé naše mužstvo. Než jsme se zkonsolidovali, bylo po Vánocích. Z první půlky sezony jsem rozčarovaný. Trochu mi to ulítlo, měl jsem neshody s trenérem, bodově jsem na tom nebyl nejlíp. Navíc se nevedlo týmu. V novinách se psalo, že budou trejdy, že nás jako mančaft rozpráší. Ale myslím, že všichni co tam jsou, chtějí hrát co nejlíp, jak uměj, za Tampu, protože je to krásné místo na žití. A je to místo, kde se hraje dobrý hokej.
To jste také v závěru sezony předvedli. Mrzelo vás o to víc, že čtvrtfinále proti New Jersey nevyšlo?
Mrzelo. Hlavně to, že jsme nedokázali dotáhnout do konce čtvrtý zápas. Vedli jsme v sérii dva jedna, stejně dva jedna jsme vedli v tom zápase. A nakonec jsme prohráli, dostali jsme gól v prodloužení. To byl zlomový moment. Pátý zápas jsme prohráli jednoznačně, Brodeur zachytal výborně. Prostě ten čtvrtý zápas všechno rozhodl. Ottawě se to pak ve druhém kole povedlo a dostala se až do finále. Když prostě člověk chytí fazonu, může se dostat daleko.
"Honzu Hlaváče zná trenér Tortorella z Rangers, když tam společně působili. Myslím, že je to pro něj výborná šance se uchytit." |
Většina opor je pod smlouvou. Velké změny asi v létě neproběhnou, že?
U nás je problém hlavně ve financích. Pět hráčů má přes třicet milionů dolarů, rozpočet je kolem čtyřiačtyřiceti. Naši majitelé do toho také nechtějí sypat moc peněz, takže manažer má celkem svázané ruce. Ona to totiž není legrace. Richards má osm milionů, Lecavalier přes sedm, St. Louis šest, to je přes dvacet milionů. Brankář hraje za tři, pak je tam Filip Kuba, Dan Boyle, který má skoro čtyři miliony. A jsme na třiceti v šesti hráčích. Z toho musí manažer vycházet. Nedá se čekat, že by k nám výborný hráč přišel. Tampa byla docela aktivní ze začátku. Ale nevím, jak aktivní bude, až se teď otevře trh s volnými hráči.
Možná i kvůli tomu se otevřel prostor pro Jana Hlaváče. Vítáte jeho příchod?
Honzu Hlaváče zná trenér Tortorella z Rangers, když tam společně působili. Myslím, že je to pro něj výborná šance se uchytit. Hledají křídla k Bradu Richardsovi, což je vynikající centr, který umí nahrát, rozdávat puky. Když to Bubákovi sedne tak, jak mu to sedělo v Rangers s Petrem Nedvědem a s Radkem Dvořákem, bude hodně platným hráčem do naší sestavy. Navíc se s Filipem Kubou zasmějeme. Honza je samá legrace a bude nás zásobovat vtípkama.
To, že pár hráčů táhne celé mužstvo a síly nejsou rozložené, chybí Tampě oproti sezoně, kdy vyhrála Stanley Cup? Pokud můžete posoudit, protože jste ten rok hrál za Anaheim.
Hlavně tam byl Nikolaj Chabibulin. Od té doby máme na brankářském postu problémy. Navíc za Tampu hrával Pavel Kubina, což byl takový pilíř obranných řad. Ale je samozřejmé, že když se udělá takový výsledek, tak se hráči rozprchnou za většíma smlouvama. Trošku nám chybí třetí čtvrtá pětka. Celou sezonu nás táhli dva hráči. St. Louis a Lecavalier dali oba přes sto bodů, což je fantastické. Nikdo se k nim ale nepřiblížil. A v play-off to pak proti nám mají týmy snazší. Stačí, když tu jednu formaci pohlídají a mají půl úkolu splněno.
V příští sezoně budete chtít s Lecavalierem a St. Louisem držet v bodovém zisku krok, že?
Samozřejmě. Navíc to pro mě bude zlomová sezona. Pět let uteklo jako voda a jsem v posledním roce kontraktu. Potřebuju mít dobrý rozjezd. Od toho bude všechno dané. Na to, jak jsem hrál první půlrok minulé sezony, můžu říct jen to, že chyba byla určitě ve mně, ale přidaly se další okolnosti. Každý ale musí začít sám u sebe. Proto nechci nechat nic náhodě a kluci, se kterými trénuju, mi v tom pomáhají. Když člověk přijde do kempu s vědomím, že pro sebe něco v létě udělal, hraje se úplně jinak, než když to odfláknul a přijde doba, kdy není z čeho brát.
"V Montrealu jsem se pohádal s trenérem tak, že mě chtěl nechat svléct z výstroje. Já mu řekl, že to neudělám, že i kdybych neměl do konce zápasu hrát, tak tam budu sedět se svými spoluhráči. To byl zlom, kde jsem mu ukázal, co k mužstvu cítím." |
V prosinci minulého roku, když se vám nevedlo, jste si stěžoval, že se vaše potíže nabalují jako sněhová koule. Zažil jste to už někdy, nebo šlo o nejtěžší moment vaší kariéry?
Když jsem byl mladší, tak jsem měl také výkyvy ve výkonnosti. Ale teď to bylo poprvé za pět let v Tampě, co se mi přestalo dařit. Dlouho jsem nemohl dát gól. I když jsem hrál relativně dost, body jsem nedělal. Zklamával sám sebe, kouče, vedení klubu a fanoušky. Žádný hráč vám neřekne, že má rád, když se o něm povídá, že bude trejdovaný. Bylo to těžké období. Na druhou stranu jsem rád – a to si nosím v srdci – že jsem takový bojovník, že jsem se nevzdal, otočilo se to a dospělo do finiše, jaký jsem si představoval.
Kdy nastal ten zlom, od něhož se vám zase dařilo?
V Montrealu jsem se pohádal s trenérem tak, že mě chtěl nechat svléct z výstroje. Já mu řekl, že to neudělám, že i kdybych neměl do konce zápasu hrát, tak tam budu sedět se svými spoluhráči. To byl zlom, kde jsem mu ukázal, co k mužstvu cítím. Že nechci opustit potápějící loď. Opravdu jsme byli jak na houpačce.
Pročistila se tou hádkou atmosféra mezi vámi a koučem Johnem Tortorellou?
Samozřejmě. Náš trenér je emotivní, je to původem Ital. Tím je to dané. Já jsem také emotivní. Navíc on má takový styl jednání s hráči. Někdo to skousne, někdo ne. Na mě používá to, že mě motivuje tím, že budu trejdovaný. Sice to pomohlo, ale v ten moment na střídačce jsem už cítil, že je čas se ozvat. Sám sebe jsem se zastal, ve svém srdci jsem věřil, že nedělám nic špatného. Nakonec se to i tím, že se sezona otočila, potvrdilo.
A jak dopadl ten zápas?
Půlku jsem odseděl na střídačce, ale když jsme prohrávali, tak mi zase dal šanci hrát. Sice jsme ho prohráli, ale od toho momentu se to zlomilo. Začal jsem zase střílet góly a bodovat. Když se nad tím zamyslím, zlomový moment vidím právě v té hádce s koučem.
Takže je vaším cílem do příští sezony, aby se vám podobné trápení vyhnulo, že?
Samozřejmě. Jde ale hlavně o to, že když slaví úspěch tým, je to snazší i pro jednotlivce. Hlavní je výborný rozjezd jak pro tým, tak pro mě. Od toho se bude všechno odvíjet. Každý rok se týmy posilují, jsou lepší a lepší. A my v té konkurenci musíme uspět. Je to obrovskej byznys a neznám nikoho, kdo by chtěl prohrávat. Já prohrávám dobrovolně tak maximálně v Člověče nezlob se, když hraju s malým Vašíkem. Jinak prohry nesnáším a tím je vše dané.
