Jak hodnotíte letošní mistrovství z pohledu českého týmu?
V tuto chvíli můžu turnaj hodnotit těžko. Potkali jsme se s výbornými týmy, je potřeba toho využít pro zlepšení práce v klubech u nás.
Byl mezi nejlepšími celky šampionátu a zbytkem soupeřů vidět velký rozdíl?
Rozdíl byl obrovský. Švédsko, Rusko a Kanada jsou v dnešní době někde jinde. Bylo to vidět i podle dalších výsledků na turnaji. Žádný tým z druhé skupiny tyhle celky nedokázal porazit. Takže je jasné, že skupinu jsme měli velmi těžkou. Nemá ale cenu spekulovat, jak by to dopadlo s jinými soupeři. Jsme rádi, že jsme turnaj uhráli se ctí a vyhráli skupinu o udržení.
Dokázal český tým naplnit svůj potenciál?
To určitě.
Kdo vás svými výkony potěšil?
Určitě ti, kteří dostali od direktoriátu turnaje ohodnocení (Jakub Jeřábek, Antonín Honejsek a Michal Hlinka - pozn. red.), ti táhli mužstvo nejen na ledě, ale i v kabině a na setkáních, která jsme měli. Z mladších hokejistů měl dobré momenty Straka, kvalitně hrál Frk.
Jak hodnotíte působení mladších hráčů?
Na loňském turnaji mladší hráči udělali spoustu bodů, letos ale ti stejní hokejisté body nesbírali. Nedá se tedy říct, že mladí budou příští rok patřit mezi nejlepší. Tento turnaj je krátkodobá záležitost. Hráči jako Nestrašil, Palát nebo Roman Horák dělají v klubech ohromné množství bodů, tady je ale neměli. To na mužstvu samozřejmě bylo trochu cítit.
Co říkáte na to, že někteří hráči se dokázali prosadit až proti slabším soupeřům, jakými byli Němci a Slováci?
Tak to prostě je. My patříme do druhé skupiny mužstev a proti podobným soupeřům se najednou ukážou hráči, kteří se proti těžkým soupeřům neprosadili. Máme problémy dát dohromady mužstvo, které bude konkurenceschopné proti Rusku, Švédsku nebo Kanadě. To víme.
Kde hledat největší rezervy?
Především v tempu hry, intenzitě, obratnosti a rychlém rozhodování. To jsou vlastnosti, které u hráčů žádná domácí soutěž neprověřuje. Ani extraliga.
Mají podle vás někteří členové tohoto výběru šanci výrazněji se prosadit?
Jsou tu hráči jako Hlinka nebo Roman Horák, kteří se za dva tři roky mohou dobrou prací dostat třeba do NHL nebo KHL. Oproti třeba Kanaďanům jsou ale určitým způsobem zpoždění ve vývoji. Taky z nich mohou být dobří hokejisté, na které se bude vzpomínat stejně jako na generaci z devadesátých let a přelomu století, chce to ale čas. Pavelec nebo Neuvirth hráli na tomto turnaji, nyní jsou hvězdami svých týmů v NHL. Nějakou dobu to však trvalo.
Ukázal turnaj českému juniorskému hokeji jeho místo? Češi porazili všechny tři slabší soupeře, na favority ale jasně nestačili...
Myslím si, že první čtyřka je daná. Tedy Kanada, USA, Švédsko a Rusko. Poté je možné spekulovat, jaké mužstvo dají dohromady Finové. Nadcházející ročníky mají podle mě kvalitní. Švýcarsko už je na naší úrovni. My se tedy můžeme spekulativně pohybovat někde od pátého místa dolů. Může se stát, že dostaneme skupinu, v níž porazíme Švýcarsko a dostaneme se do čtvrtfinále. Tam už se může stát cokoli. Švýcaři hráli letošní čtvrtfinále naprosto uvolněně a dokázali sehrát dobrý duel, zato Kanada byla pod obrovským tlakem. Tam se situace najednou otáčí, tlak je na straně silnějšího mužstva. Psychika se na takovém krátkodobém turnaji strašně přelévá. Viděli jste to sami. Porazíme Němce a někteří hráči si najednou začínají dovolovat technické finesy, dávají hezké branky a hokej se úplně změní. Zámořská mužstva jsou samozřejmě na hru pod tlakem mnohem víc zvyklá.
Velké množství trenérů místo u reprezentační dvacítky odmítlo. Nelitujete zpětně toho, že jste na nabídku kývl?
Místo jsem přijal, tím to končí. Na řeči o litování není místo. Od začátku jsme říkali, že pokud se nestane zázrak, budeme hrát o udržení. Ten zázrak se nestal. Myslím, že nikdo nemůže říct ani slovo, protože elitní skupinu jsme udrželi. To byl jednoznačně hlavní cíl.
Chtěl byste u mužstva pokračovat i v další sezóně?
V tuto chvíli nevím. Po třech týdnech jsme unavení a vyčerpaní. Čas ukáže. Třeba se objeví někdo slavnější a chytřejší, kdo to dá dohromady (úsměv).
Český národ je obecně zvyklý na hokejové úspěchy, není působení u juniorky v současné situaci trochu nevděčné?
To je asi všude stejné, neúspěch se všude hodnotí negativně. Odborné hodnocení budou mít na starosti trenéři a manažeři. Musíme si turnaj vyhodnotit a vyvodit důsledky, které budou z dlouhodobého hlediska přínosné. Fanoušek chce samozřejmě vidět pouze vítězství, takový je sport. Porážka nikomu radost neudělá.
Který tým se podle vás na turnaji prezentoval nejlépe?
Viděl jsem tady prakticky všechna utkání a absolutně nejlepší hokej se hrál v zápase Kanady se Švédskem. Tato mužstva tedy podle mě byla nejlepší a jejich souboj ve finále by byl hezký. Rusové se rozjížděli pomaleji, mají výrazné individuality, které je posunuly přes čtvrtfinále s Finy i semifinále se Švédy. Nepočítal jsem s nimi pro finále, ale tyto tři týmy mají takovou kvalitu a individuální dovednosti, že mohou kdykoli otočit zápas na svou stranu.
Jaký největší poznatek si z turnaje odnesete?
Překvapila mě kvalita nejlepších čtyř mužstev. V současném stadiu je pro nás nedostižná. Když se ale podíváte do historie účasti českých mužstev na juniorském mistrovství, kromě tří úspěchů po roce 1996 to nikdy nebylo o moc lepší než páté nebo šesté místo. Není to o tom, že by teď vyrostla špatná generace.
Ale odstup se zvětšil.
Ano, máme ale hráče v NHL, kteří v juniorce také skončili třeba na šestém místě. Není to v historii českého hokeje nic mimořádného. Podobně jako v seniorském hokeji přišla v letech 2000 a 2001 dobrá generace, která turnaj vyhrála. Tehdy byli v obrovských problémech Švédové, kteří málem sestoupili, přeorganizovali celý svůj systém a po deseti letech jsou nyní tam, kde jsou. Stejně na tom byli Američané. My jsme ve stejném stadiu. Neprodukujeme každý rok 130 špičkových hokejistů, musíme si ale vychovat jednu nebo dvě generace, které znovu udělají nějaký úspěch. To může trvat klidně osm nebo devět let.
