Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pukem do krku a Průcha nemohl dýchat, jíst ani mluvit. Hrát ale budu, říká

RAZÍTKO OD PUKU. Petr Průcha má na krku krevní podlitinu po ráně pukem, kterou inkasoval v zápase s Německem | foto:  Michal Růžička, MAFRA

10 2011
Bratislava (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Na první pohled to vypadalo hodně drasticky a mohlo se zdát, že jde o život. Hokejový útočník Petr Průcha inkasoval prudkou ránu pukem přímo krku a okamžitě se skácel k zemi. Všechno naštěstí dopadlo dobře. "Až na menší bolest, která se projevuje jako byste měli angínu, se cítím naprosto v pořádku," řekl Průcha.

Den po události už absolvoval s týmem trénink na ledě, po němž poskytl novinářům rozhovor. Mluvil nakřáplým barytónem a na spodní části krku mu svítila červená podlitina. Razítko od puku. "To mě ale při hře nebude limitovat."

Budete si na čtvrtfinále proti USA brát na krk nějaký chránič?
Ono to není nutné, krk je citlivý jenom na dotek. Pokud mě někdo nechytne vysloveně za krk, tak mě to nelimituje.

Co s vámi vůbec dělali doktoři?
Byl jsem na rentgenu celého krku, zkoumali, jestli nemám zlomené krční chrupavky. Všechno dopadlo dobře, i když zprvu nebylo přes otok moc dobře vidět.

Bezprostředně po ráně jste prý nemohl dýchat.
Ze začátku to nebylo příjemné. Naskočila mi tam velká boule, něco jako když dostanete koňara, takže jsem se nemohl nadechnout. Ale už na střídačce to bylo v pohodě. Doktor mi řekl, ať si ale krk raději dál leduju, aby zase neotékal. Jinak bych měl zase problémy s dýcháním.

Co říká doktor

"Chtěli jsme vyloučit trhlinu v hrtanu, eventuálně zlomeninu chrupavky, která je základním stavebním kamenem hrtanu. To všechno se po různých vyšetřeních vyloučilo, takže se Petrovo zranění vede jako zhmoždění hrtanu a přední části krku. Den po úderu pukem tam má oděrku a otok měkkých tkání, které jsou však na ústupu, takže jeho stav bude dobrý."

Jak se vám polyká?
Moc se nenajím. Každé polknutí je dost bolestivé. Doufám, že se to rychle zlepší.

Co hlas? Kdy jste mohl mluvit?
To je problém. V místě, kam šel puk, jsou i hlasivky. V nemocnici mi říkali, že bych neměl moc mluvit, takže asi nebudu moct ani moc prodlužovat tenhle rozhovor. (úsměv)

Měl jste v první chvíli strach?
Na to nemáte čas. Tělo reaguje automaticky, hned na ledě jsem si zkoušel dýchat a během pěti sekund se mi to v pohodě zprůchodnilo. Věděl jsem, že to bude dobrý.

Byl to velký šok?
Není nic příjemného, když vám letí puk stokilometrovou rychlostí do obličeje. Naštěstí to šlo o něco níž a trefilo to jenom krk. Reagovat jsem ani nestihl, jen jsem reflexivně zahnul hlavu dozadu.

Co říkáte na ta zranění? Zápas o ničem a kromě vás z utkání s Německem odstoupil i Havlát.
Vypadá to, že druhá lajna je nějaká zakletá. Kromě Patrika Eliáše v ní měl každý nějaké problémy. Doufejme, že se to zlomí a už budou všichni v pořádku.

Čeká vás čtvrtfinále s Američany a vy máte vzpomínku na rok 2004. I tehdy jste hráli fantasticky jako letos, ale pak vypadli. Jaké si z toho vzít ponaučení?
Jednoduché: vyhrát tenhle nejdůležitější zápas na mistrovství a pokračovat ve spanilé jízdě, kterou zatím předvádíme.

Co se před sedmi lety stalo, že jste prohráli? Co bylo špatně?
To je hokej... Vedli jsme 2:0, zničehonic dostali jeden gól a znervóznili. Bohužel jsme to nedotáhli, doufám, že se nám to nestane i tentokrát.

Tehdy se hrálo v Praze, jakou roli hrál tlak?
Já byl tenkrát dost mladej, na mě tlak tolik nepůsobil. Hráli jsme ale dobře i pod tlakem, v tom to nebylo. To je prostě hokej, někdy góly nedáte, i když hrajete dobře. A dva nám nestačily. Kdybychom dali třetí, bylo by to možná jiné. Američani bohužel vyrovnali a nájezdy jsou padesát na padesát. Štěstí se přiklonilo na jejich stranu, tak doufejme, že jsme si smůlu vybrali.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze