"Mám stažené hrdlo, když o tom mluvím," přiznal včera.
Kdy jste se tu smutnou novinu dověděl?
Hned po neštěstí mi přišla SMS zpráva na telefon, měli jsme zrovna golfový turnaj hokejového klubu. Zasáhlo to každého, kdo ty hráče znal. Fandy, trenéry... Vůbec si nedovedu představit, co teď prožívají jejich rodiny, je to hrozná rána.
Jaký jste měl ke Karlu Rachůnkovi vztah, když odhlédneme od pozice trenéra?
My se znali opravdu hlavně po sportovní stránce, i přes mého syna Aleše. Mimo hokej a in-line zase tak dobře ne. Pro mě Karel pořád žije, nedokážu se s tím srovnat. Telefonoval jsem synovi do Kanady, taky to nemůže pochopit.
Dá se v pár větách shrnout jeho charakter?
Fantastický kluk, super hokejista, velký sportovec a srdcař. Je to obrovská ztráta.
Byla pro vás radost ho při in-line koučovat?
Stoprocentně. Choval se jako prvotřídní profesionál, jeho přístup byl skvělý. Ani se to nedá popsat. Od něj se všichni ostatní učili.
Vnímal jste ho jako hráče, který národní tým nikdy neodmítne?
V tomhle směru na něj byl spoleh. Hokejisté to mívají složité, kluby je kolikrát nechtějí na podobné akce pouštět. Letos to bylo v pohodě, ale loni s tím měl problémy, a přesto dorazil.
Společně jste to dotáhli až k titulu mistrů světa. Jaký měl podle vás na něm podíl?
Karel byl hlavní postavou mistrovství, o tom není třeba diskutovat.
Vzpomenete si na nějaký konkrétní moment na šampionátu, v němž by hrál ústřední roli?
Třeba zápas se Švédy, kdy dostal trest do konce utkání za to, že se popral. Ke každému střídání přistupoval maximálně zodpovědně. Když v souvislosti s tou havárií vysílali šoty i z ČEZ Areny a nastupoval na led, měl jsem husí kůži.
Mluvil jste už o neštěstí s někým dalším ze zlatého týmu?
Měl jsem spoustu telefonických hovorů, furt se o tom bavíme. Každý se s tím zkouší srovnat. Chci ale mluvit s vedením mužstva a vyjádřit za ně soustrast rodinám. Něco dál vymyslíme.
Když se vás na Karla Rachůnka někdo časem zeptá, co vám naskočí?
Ta husí kůže. Vědomí, že už ho nikdy nebudeme mít v týmu. Jeho góly, jako třeba ten na hokejovém mistrovství světa. A to, jaký to byl profík.
V letadle zahynuli také Jan Marek a Josef Vašíček. Jak dobře jste se znali?
Byli jsme v kontaktu. Potkávali jsme se u národního týmu, jezdíval jsem se na ně dívat jako hokejový skaut. Nejvíc jsem z nich ale znal Karla. Mám stažené hrdlo, když o tom mluvím.
