Přestože střelecké trápení trvalo pouze čtyři zápasy, začínal být Netík už trochu nervózní.
"Uklidňoval jsem se tím, že na druhou stranu mám už tři nahrávky. To mně loni trvalo nasbírat půl sezony. Nahrát na gól, nebo ho dát, to není zase tak důležité. Hlavně že mám na brankách nějaký podíl," tvrdí sparťan.
Měl jste řadu různých příležitostí, nakonec jste se ale skóroval tím nejsnazším způsobem. Napřáhl a trefil se. Překvapilo vás to?
Naopak. Jsem rád, že jsem nemusel vymýšlet nějaké složité zakončení. Kluci skvěle vybojovali puk a poslali mně přihrávku přímo na hokejku. Já jen vypálil.
Na co jste při té střele myslel?
Na nic. Prostě jsem zavřel oči a trefil to. (smích).
Podobných šancí jste měl v zápase ještě několik. Proč zůstalo u jediného gólu?
Vždycky jsem puk trefil, ale převalil se mi přes hokejku nebo se odrazil. Uvidíme, jak to půjde dál, snad mi to tam bude padat i v dalších zápasech.
V pěti zápasech jste získal pět kanadských bodů. To pomalu vypadá, že chcete nahradit Jaroslava Hlinku, který nejspíše zůstane v zámoří...
Jardu Hlinku bych nahradil rád. Ani ne tak v počtu bodů. Jarda hrál na centru a byl v zakončení lepší hráč než já. Spíš ho zkusím nahradit v tom, že se budu snažit aktivně podporovat útok. A snad přispěju i k nějakým gólům.
Z kabiny znějí hity Věry Martinové. Vy jste známý jako týmový dj. To jste vybral vy?
Néé (smích). Každý rok máme určité vítězné písničky. Věru Martinovou jsme náhodu začali poslouchat loni, když jsme vyhráli titul. Ani nevím, kdo ji přinesl. Postupně se ale z toho stal rituál a ten se nemění.
Co takovému výběru skladeb říkali nováčci v kabině?
Ze začátku se trochu divili, to je pravda. Když například Věru Martinovou slyšel poprvé Petr Nedvěd, tak se ptal, jestli někdo umřel nebo co se děje (smích).
