„Abych pravdu řekl, tak když jsem teď poprvé vešel do kabiny, hned jsem se cítil jako doma. Jako bych odtud ani nikdy neodešel. Vrátil jsem se do svého,“ svěřil se s bezprostředními pocity dvaatřicetiletý odchovanec brněnského hokeje, který letošní sezonu začal v prvoligovém Havířově.
Jenže v Moravskoslezském kraji se mu příliš nedařilo, a vlastně ani moc nelíbilo. Z pohledu cestování to bylo všude daleko a ani postavení týmu v tabulce nezavdávalo důvod ke spokojenosti.
„Teď po pondělku bylo navíc jasné, že se v Havířově bude s určitostí hrát jen skupina o udržení. A vzhledem k tomu, že poslední Most už ho v podstatě nemůže ohrozit, se vlastně bude hrát o nic,“ krčil rameny Hubáček.
Žádné váhání, kývl okamžitě
Proto také, když se ozvala Jihlava s nabídkou, zda nechce dokončit letošní ročník spíš v Dukle, ani na vteřinu nezaváhal.
„Samozřejmě, že jsem měl hned zájem. A kdo by taky neměl, když můžete jít do klubu, který má nejvyšší ambice a navíc ho považujete za svůj,“ uvedl.
Co by asi na takové vyznání řekla jeho mateřská brněnská Kometa? „Ta moje Kometa skončila, když v Brně zbourali stadion za Lužánkami. Hrával na něm můj táta a já s bráchou jsme tam taky chodili každý den. Tehdy jsem měl ke Kometě obrovský vztah, ale tady k téhle už moc ne. Nejlepší hokejová léta jsem strávil v Jihlavě, takže za svou beru ji,“ vzkázal.
Navíc starou podobu Horáckého zimního stadionu si bude moct vychutnávat zřejmě ještě dost dlouho. O jeho bourání či přestavbě se v krajském městě Vysočiny zatím jen mluví. A to už řadu let.
„Já mám staré zimáky opravdu moc rád,“ ujišťoval Hubáček. „A když už má být nějaká změna, tak asi taková, jako třeba v Pardubicích nebo v Českých Budějovicích, kde starý stadion jen přestavěli. Nové multifunkční haly se mi nelíbí,“ dodal.
Když Hubáček oblékal dres Dukly naposledy, dařilo se mu. Posbíral spoustu bodů. O to překvapivější bylo potom jeho rozhodnutí opustit ji a vyrazit na zkušenou do ne příliš hokejové Anglie.
„Došel jsem k závěru, že ve třiceti letech je čas na něco nového. Každého hokejistu láká zahraniční angažmá, jiná země, jiná kultura i hokej,“ obhajoval s odstupem času svoji tehdejší volbu. „V Anglii to sice nebylo po hokejové stránce nic extra, ale byla to zajímavá zkušenost. Navíc jsem se několikrát podíval i na fotbal, což je v Anglii parádní zážitek,“ přiznal.
Se Skotem si moc nepopovídal
A v neposlední řadě mohl zapracovat i na své angličtině. „Jo, trochu jsem ji asi vylepšil, i když v kabině jsem seděl vedle Skota, a tomu jsem nerozuměl ani slovo,“ zavzpomínal s úsměvem Hubáček na rok strávený v týmu Bracknell Bees.
Na jednu sezonu si pak odskočil ještě do Německa, ovšem loni se už znovu vrátil na český led. Do už zmiňovaného Havířova, který má ve WSM Lize z pohledu cestování na zápasy jednoznačně nejhorší pozici. „I z toho důvodu jsem za přechod do Jihlavy strašně moc rád. Už se těším, jak v sobotu pojedeme do Kadaně. Kluci budou určitě nadávat, že je to daleko, ale já se budu jen smát, protože tři hodiny v autobuse, to je po zkušenostech s výjezdy z Havířova tak akorát na vypití sklenice vody,“ smál se Hubáček.
Domácí obnovenou premiéru už má za sebou. Ve středu pomohl Dukle v souboji s Mostem k výhře 3:2. Do statistik se sice zatím nezapsal, ale radost z výhry měl velkou. „Já nepřišel do Jihlavy sbírat body, vždycky se snažím hrát hlavně pro tým,“ přesvědčoval zkušený útočník.
