V přípravných zápasech míchal trenér formacemi a zkoušel různé varianty. Tvrdí, že mu ve vytvoření sestavy a poskládání útoků zápasy hodně pomohly. "Konečné to však není. Jak nastoupíme k prvnímu utkání, mám už nyní v hlavě. Do toho dalšího však může být složení pětek zcela jiné. To se nikdy nedá předem předpovědět."
Byla utkání z extraligovými týmy tím pravým? Nebylo by pro mužstvo lepší hrát s některým ze soupeřů na mistrovství světa? Nabízelo se utkání s Ruskem. "Jsem rád, že jsme hráli s těmi, co jsme hráli. S Rusy by do toho kluci dávali příliš moc. Šlo by o prestiž. Ještě by se někdo zranil."
Devětapadesátiletý Holík zažil nejednu štaci. Jako hráč slavil titul mistra světa v roce 1972. Proto ho nervozita netrápí. "Opravdu, žádný tlak necítím. Na to toho mám už hodně za sebou. To spíč kluci," smál se.
Šance největších soupeřů svého týmu hodnotí diplomaticky: "Všichni chtějí vyhrát a všichni také mají šanci. Rozhodne štěstí a zdraví. To je jedna z věcí, kterou si musíme pohlídat."
Má český tým dostatečnou sílu? Chybí hvězdy zámořských soutěží, jako Vrbata, Klesla, Nedorost... "Myslím, že jsem měl z čeho vybírat. Klesla s Nedorostem by nám samozřejmě hodně pomohli. Z těch, co byli k dispozici jsme však vybrali nejlepší."
Pokud Češi získají na šampionátu v Pardubicích a Hradci Králové nejcennější kovy, bude to potřetí v řadě. Napodobili by tak své starší kolegy. Jak vysoko by trenér ve své kariéře tento úspěch postavil?
"Byl by to takový splněný sen. No, spíš zadostučinění. Za komunistů jsem chtěl kluky hrozně moc trénovat. Tvrdil jsem vedení svazu, že zvítězit můžeme, ale vždy to dostal nějaký protekční synek. Teď se ukazuje, že jsem měl pravdu," zakončil Holík.
