Petr Čajánek má za sebou další povedený rok kariéry.
Kromě zlatého šampionátu ve Vídni táhl hokejisty Zlína k extraligovému stříbru, nepostradatelným je také v zámořské NHL pro St. Louis Blues.
„Jsem rád, že se mi tak dařilo,“ poznamenal třicetiletý centr.
Jaký pro vás byl rok 2005?
Uplynulá sezona, která začala už loni na podzim, pro mě i přes hokejové trápení ve Zlíně skončila dobře. Dostali jsme se do finále. Sice jsme ho nezvládli a prohráli s Pardubicemi, ale pro klub bylo super, že jsme do něj znovu postoupili. Mistrovství světa, to bylo něco navíc. Měli jsme výborné mužstvo a tím, že Vídeň leží tak blízko a my měli kontakt s fanoušky, se jednalo o speciální šampionát. Podzim v NHL jsem začal celkem dobře, ale bohužel hrajeme otřesně. Z hokeje, který předvádíme, jsem smutný.
Patří letošní rok mezi nejvydařenější v kariéře?
Myslím, že jsem měl hokejově lepší roky, že jsem hrál líp. Ale tím, jak člověk stárne, si toho víc užívá a váží. Ví, že dalších šancí už nemusí tolik dostat, proto jsem rád, že se nám tak dařilo.
Takže ani přes určité potíže, které jste ve Zlíně v uplynulé sezoně měl, nelitujete návratu domů?
Jiná alternativa pro mě v tu dobu nebyla. Ve Zlíně jsem doma, chtěl jsem tady hrát.
Přijal byste nabídku od české konkurence?
Dost dobře si to neumím představit. Zlín je jenom jeden. Pokud bych se vracel ze zámoří a nešel do Zlína, asi bych hledal jinou alternativu, než hrát v Česku.
Ke Zlínu patříte, ovšem titul přišel v době, kdy jste byl v zámoří. Už to přebolelo?
Chtěl jsem ho vyhrát, byl to můj dětský sen, ale bohužel se mi to nepodařilo. Kdybych tu byl, třeba by to ani nevyšlo. Ale jsem rád, že Zlín titul vyhrál. Mužstvo, které tu bylo, si ho moc zasloužilo, zlínští kluci pro něj udělali strašně moc. I všichni kolem hokeje takový úspěch potřebovali.
Letos na jaře jste hrál své třetí extraligové finále, ale potřetí to nevyšlo. Zato ve finále mistrovství světa máte stoprocentní bilanci. Představuje vídeňský triumf náplast?
Určitě. Sezona se nevyvíjela ideálně, naštěstí v play-off se mi začalo dařit, takže jsem se dostal do nominace. Trenéři mi věřili, pro mě to bylo velice příjemné. Jsem za to rád.
|
Jak vidí Petra Čajánka jeho bývalý trenér Stanislav Přikryl? Petr prošel v hokeji neuvěřitelně dlouhým vývojem. Abych se přiznal, vůbec by mě nenapadlo, že bude tahounem týmu v NHL. Petra jsem trénoval dvakrát, naposled před pěti lety. Nejdřív jsem vedl zlínské juniory. Už tehdy na něm byla vidět velká bojovnost a zarputilost. Je to vítězný typ. Nerad prohrává - na ledě i mimo něj. Čekal jsem, že se stane tahounem Zlína. Jeho ročník 1975 byl obrovsky silný. V týmu s ním byl třeba Gureň, Marušák, Hamrlík nebo Balaštík. Tito hráči měli vytvořit základ týmu. A vidíte, každý je úplně někde jinde. Když se Petr v loňské sezoně vrátil do Zlína, bylo nám jasné, že k sobě nemá vhodného parťáka. Není totiž koncový střelec. Je spíš nahrávač jako Petr Leška. A vidíte. V závěru play-off se dostal do obdivuhodné formy. Třemi góly dokázal v rozhodujícím semifinále vyřadit Vítkovice. Stejné to bylo v reprezentaci, kde prokázal svou pracovitost a kondici v závěrečných zápasech. Letošní sezonu načal výtečně. Teď jej přibrzdilo zranění. Zdá se, že oslabené St. Louis na play-off nedosáhne. Petra proto čeká vrchol na únorové olympiádě a nejspíš i následném mistrovství světa. Jsem přesvědčený, že ho v Turíně zastihne parádní forma. Máme se ještě na co těšit. |
