Proč jste kývl kališníkům?
Jednak mě láká pracovat, to v první řadě. Navíc Litoměřice mají výborné zázemí a hlavně dobré mužstvo. V neposlední řadě v tom hrála roli spolupráce s Hradcem Králové, tedy s extraligovým klubem, kde jsem působil. Jsem rád, že můžu být znovu součástí tak progresivní organizace, kterou Mountfield bezesporu v současné době je.
Jaký tedy dostáváte do ruky tým?
Je v něm spousta mladých hráčů, kteří mají potenciál pro extraligu. A už do ní v minulosti nakoukli. Většina je z Hradce, kde jsem je v mládežnických týmech už trénoval. Pak jsou tady hráči odjinud, třeba ze Sparty. A máme pět zkušených, kteří by měli tvořit jádro.
Litoměřice jsou hradeckou farmou. Jak vám to vyhovuje?
Co vím, cílem obou klubů je vytvořit formát, jaký býval ve vojenských Duklách. A kdysi v Litoměřicích hokejová Dukla i byla. Chceme jít v tomhle duchu. Udělat tréninkový proces co nejobjemnější, ale i co nejkvalitnější. Aby to mělo význam. Motivací kluků by měla být extraliga a věřím, že budou chtít hodně pracovat, že tomu půjdou naproti.
Dostal jste i cíl, kam Litoměřice z 10. místa vytáhnout?
V tuhle chvíli je 1. liga stejně vyrovnaná jako extraliga, každý může porazit každého. Jsou tři favorité na baráž, kteří jsou nejkvalitnější, zbytek je pak natěsnaný. Hlavním úkolem je rozšířit tréninkový proces, pracovat na mladých, ale i výsledky hodláme pozvednout. Každý chce hrát play-off, i já. Jednoznačně. O pár příček poskočit. O kolik to bude, ukáže až čas.
Litoměřice inkasovaly 79 branek, nejvíc v celé soutěži. Bude úkolem číslo 1 tohle spravit?
Z výsledků je vidět, že dávají poměrně dost branek, a to i v přesilovkách. Na druhou stranu hodně gólů dostávají včetně těch v oslabení. Proměna souvisí s tím, že organizace hry by měla být stejná jako v Hradci Králové. A ten v sedmi zápasech dostal míň jak dvě branky, kdežto Litoměřicím se to doteď nepovedlo ani jednou. To se zatím rozporuje s cílem farmy. Letos jsem Litoměřice viděl možná jen jednou, takže nebudu říkat, že změny přijdou hned. Ani práci bývalého trenéra nebudu hodnotit, natož hanit.
V trenérském štábu s vámi zůstal Daniel Tvrzník. Jak si vyhovíte?
On je doma, výborně zná prostředí, budu ho chtít využívat co nejvíc. Jak na informace herní, tak ohledně psychiky hráčů, jak se kdo chová v určitých situacích, jak je odolný. Spolupracovat chci se všemi trenéry litoměřické organizace.
Zkušeností s 1. ligou máte dost, takže nic nového pro vás?
V Hradci jsem strávil pět let, kdy tam tahle soutěž byla, zpočátku se dokonce hrálo na čele. Nejdřív jsem tam působil jako šéftrenér sportovního centra mládeže, poslední sezonu jako asistent. Znám 1. ligu i její hráče, dlouho jsem v ní působil i jako skaut pro extraligu a týmy KHL.
Strávil jste už hořký konec v Pardubicích?
Jedna věc je, jestli to ještě bolí, druhá věc, že já osobně nezapomínám. Budu si to pamatovat do konce života. Odvolání pořád vnímám stejně, ale nechci se už k němu vracet. Někdo by si mohl říkat, že 1. liga není pro mě dostatečná, ale já ji naopak cítím jako obrovskou motivaci. Pardubice už neřeším. Jsem spolupracující trenér pro Hradec Králové, budu jim připravovat hráče, hodnotit je. A snažit se zvednout výsledky, aby ta práce k něčemu vedla. Je to příjemná změna, cítím z obou klubů jen pozitiva, velkou profesionalitu. Ať od hradeckých šéfů pana Kmoníčka a Tomáše Martince anebo od pana Sadila z Litoměřic. Mám do toho opravdu chuť!
