"Jeho představa o tom, že tu soutěž může hrát, byla jiná než realita. Trápila ho i artróza kyčelního kloubu, což byl pro něho handicap," řekl generální manažer David Šaffer.
Kysela posílil Ústí v létě z Kladna. "Chtěl jsem pomoci k úspěchu."
Ve 25 zápasech však vstřelil jen pět branek a dvakrát asistoval. "Nedokázal jsem se dostat do potřebné formy," je Kysela sebekritický. Za příčinu uvádí i problémy v oblasti třísel.
"Dva roky se s nimi intenzivně potýkám, byl to limitující faktor. Myslel jsem si, že se to podá, prodělal jsem léčebné kůry, ale kdepak. Čas nejde zastavit," pronesl sedmatřicetiletý vyhlášený kanonýr.
Každý zápas absolvoval dlouhý rituál - rozhýbat se, masáž, prášky, strečink, rozcvička, rozbruslení. "Jenže ono to zase ztuhne, když pak jdete třikrát za třetinu na led..."
"Celkově plnil funkci, kdy se střídal ve třetím a čtvrtém útoku, což je pro hráče tohoto formátu neadekvátní," řekl Šaffer.
"Od poloviny října jsem ztratil důvěru trenéra," zalitoval Kysela.
Kromě titulu mistra světa si nejvíce cení účasti na MS dvacetiletých, dvou druhých míst s Litvínovem a členství v klubu ligových kanonýrů.
"Hokej je můj život, hrál jsem od sedmi let a vydupal si ho. Rodiče ze mě chtěli mít diplomata nebo doktora." Prožil bohatou kariéru.
Je si jist, že končí? "Mrzí mě to, takhle jsem si konec kariéry nepředstavoval. Přál jsem si být součástí týmu, který postoupí do extraligy."
Agent se mu ihned nabídl, že se poohlédne po angažmá i v zahraničí.
"Neumím si představit, co by mě přimělo k tomu, abych pokračoval. Já chtěl na závěr kariéry docílit úspěch. Nechci hrát někde střed nebo jít do hokejově zaostalé země jako je Dánsko," neláká ho.
Hynkovi navrhl i zvláštní přípravu.
"Že bych potrénoval a připravil se na play-off," věřil stále Kysela, že by mohl být v rozhodující fázi sezony platný. "Mohou přijít zranění, nemoci, tehdy nám za Kladno chybělo deset hráčů, byl to hnus."
Trenér Hynek zůstal neoblomný.
"Chápu ho, Pavel se ke mně choval vždy velice korektně. Chce mít na play-off a na baráž stoprocentně zdravé a připravené hráče," pochopil přemýšlivý Kysela.
Ústí prý zůstane vděčný. "Kdybych se s ním nedohodl v létě, asi bych skončil už předtím."
Co teď bude dělat? "Odpočinu si, budu sledovat výsledky a po zápase si dám s klukama pivo," směje se, ale pak na chvilku zvážní. "V hokeji jsem si udělal jméno a něco dokázal. Rád bych u něho zůstal, třeba bych mohl dělat trenéra brankářů, něco o jejich slabinách vím."
Dnes proti Třebíči zůstane ústecký dres s číslem 27 vyvěšen v kabině. Robert Kysela ho neoblékne...