V Minsku se trenéři střídají jako na běžícím pásu, nynější kouč slovenské reprezentace Glen Hanlon tu vydržel jenom dva měsíce. Na vás ale v Bělorusku všichni pějí zatím jenom chválu.
Mluvíte mi z duše. Někdo říkal, že za dva roky se tady vyměnilo šest trenérů. Registruju to a už teď považuju svoje působení za úspěch.
Když jste slyšel, jak dopadli vaši předchůdci, neodradilo vás to od angažmá v Bělorusku?
Samozřejmě jsem o tom přemýšlel. Zůstávat po loňské sezoně v Jekatěrinburgu jsem nechtěl, nabídky byly dvě: Minsk a Nižnyj Novgorod. Upřímně říkám, že mě nelákalo létat domů přes Moskvu. V tom smyslu je Bělorusko atraktivnější, jenom půldruhé hodiny letadlem do Prahy. Navíc jsem viděl v sestavě mužstva spoustu cizinců. Kanaďany, Švédy, Finy... Pro trenéra je vždy zajímavé pracovat s takovým mezinárodním kádrem.
Na druhou stranu musíte ukočírovat ten mix hráčů, aby z toho nevznikl úplný Babylon.
To je asi příčina, proč Minsk dva roky po sobě nemůže postoupit do play-off. Prostě tady chyběla správná parta. Nevím, jestli právě trenér může ten kolektiv spoluvytvářet. Já k tomu přispívám tím, že mluvím rusky, můj asistent Petr Jaroš, který žil v USA, pomáhá zapojit Američany. Tak, aby v kabině vznikla nějaká kontinuita. To dělá až polovinu úspěchů.
Kapitán fotbalové Plzně Pavel Horváth prohlásil, že chodí se spoluhráči po každém zápase na společnou večeři...
To je sice dobrý nápad, jen se ta večeře nesmí zvrhnout v nějaký alkoholový dýchánek. Ale ten návod se mi líbí, promluvím si o tom s hráči i s asistenty. Kapitán týmu může k vytvoření správného klimatu v kabině udělat mnohem víc než trenér. Stmelit partu, zničit dělení na skupinky.
Hokejisté Minsku mají potenciál, před příchodem Sýkory vyhráli Spenglerův pohár
Novým lídrem běloruského týmu je Slovák Jozef Stümpel, který dlouho hrál v NHL
Minsk má kapitána s velkou autoritou - Slováka Jozefa Stümpela. Jak to dělá, že i v osmatřiceti letech patří do špičky bodování?
Víte, ten vám toho moc nepoví. Na žádné velké rozhovory totiž není stavěný. Když ale na tréninku hrajeme fotbal nebo basket, bere to vždy s velkým zaujetím. Prožívá to, baví se tím. Podle toho se dají rozpoznat opravdoví hráči od těch ostatních.
Jací jsou ti ostatní?
Postávají tam, nic je nebere. Nebo to prostě neumí. Ale mezi hokejisty je takových málo.
Po dovolené má většina hráčů nadváhu
Minsk nedisponuje vysokým rozpočtem, tým přesto letos patří do špičky KHL. Jak to děláte?
Říkám to otevřeně, stavím na zabezpečené obraně. Pořád nabádám hráče: když budeme dobří dozadu, výsledky se dostaví. To vyžaduje v utkání určitou kázeň i taktickou vyspělost. A dobrou kondičku, pochopitelně.
Jednou jste prohlásil, že máte alergii na ruské řečičky o profesionalitě. Že realita, jak to chodí, je jiná. Měl jste na mysli nějaké špatné zkušenosti?
Měl. Po letní dovolené přijde vždycky většina mužstva na první trénink s nadváhou. To poznáte na první pohled. Svléknou se do trenek a hned je vidět, že toho asi moc nedělali. Ale v Česku hráči také nejsou stoprocentní profesionálové. Někteří ano, ale většina stejně přichází nepřipravena.
K Sýkorovi jde Sýkora
Posilu zvučného jména získá pro svůj tým kouč Marek Sýkora. Do Minsku totiž míří jeho jmenovec, který má stejně jako on plzeňské kořeny: útočník Petr Sýkora. Dvojnásobný světový šampion byl v kontaktu s Dinamem několik měsíců, klub ho chtěl angažovat už v létě. Nakonec se však útočník s dlouholetými zkušenostmi z NHL vrátil začátkem října do mateřské Plzně. Během pauzy pro reprezentační turnaj Karjala se zkušený kanonýr dohodl na přestupu a po pěti letech se tak vrátí do KHL - více ZDE. |
On je vášnivý hokejista, třikrát týdně si chodí zabruslit. V květnu, když jsem v Bělorusku začínal, měl dorazit k nám na trénink. Ale byl jsem nemocný a do haly, kde je velká zima, jsem jít nemohl. Takže jsme se minuli.
Projevuje se prezidentova pozornost také jiným způsobem? Létáte vládním speciálem, jezdíte autem s majáčkem?
Nic takového. Ale stěžovat si nemůžeme. Pro dlouhé cesty, například za Ural, máme svoje letadlo, spíme ve čtyřhvězdičkových hotelech. A co je nejdůležitější: na rozdíl od některých mužstev u nás chodí výplaty na účty hráčům včas. To taky ovlivňuje výkony.
O tom můžete asi hodně vyprávět po loňských zkušenostech z Jekatěrinburgu, kde celý tým několik měsíců nedostával základní platy. Je to zatím nejčernější zážitek z vašeho působení v Rusku?
Nechci, aby to tak vyznělo. Já mám na Jekatěrinburg výborné vzpomínky. Příjemné prostředí, vstřícní lidé. Mužstvo plnilo pokyny, hráči tam byli dobří. Jen s prezidentem klubu jsme se v závěru trochu nepohodli. Neplatil peníze, a to je vždy těžké. Nakonec ale všechno dopadlo dobře, vedení to dorovnalo.
Zato v Minsku jste teď za hrdinu. Taková výhra nad úřadujícím mistrem z Kazaně před zraky patnácti tisíc diváků určitě zahřeje.
Byl to vynikající zápas. Atmosféra, nasazení obou týmů, výborné hokejové momenty... A náš gól v prodloužení, ten byl takovou třešničkou na dortu.
Víte, že jste vytvořili vlastně nesmazatelný rekord v návštěvnosti Kontinentální ligy?
Protože nikde jinde tak velkou halu prostě nemají? Jo, Bělorusové jsou na ni právem hrdí. Je totiž nádherná.
Dinamo Minsk má pro utkání KHL k dispozici zbrusu novou arénu
Zmínil jste asistenta Petra Jaroše, který je známý svým nekonvenčním tréninkem brankářů. Co říkáte na jeho cvičení s bílými puky?
Poprvé o Petrovi jsem slyšel, když jsem vedl českou dvacítku. Prý je to mladý kluk, který moderně pracuje s gólmany a perfektně mluví anglicky. Potřeboval jsem asistenta, který by dokázal dělat videorozbory, a to on uměl. Navíc má vždycky dobrou náladu. V létě jsem ho pozval s sebou do Minsku a nelituju. Petr rychle zapadl do kolektivu a naučil se ruštinu.
Ostatní kupovali kozačky, já desky
Před sezonou jste prohlásil, že bude ve vaší kariéře tou poslední. Může toto rozhodnutí ještě něco zviklat?
V posledních letech to říkám pořád, že tohle už bude poslední rok. Musím si na to už dát pozor, protože vy novináři se toho vždycky chytíte. Ale vážně... Zviklat to může leda nějaký úspěch.
Co považujete za úspěch?
Play-off KHL. A nebo ještě něco výš.
Možnost vést národní mužstvo Běloruska na domácím mistrovství světa 2014 vás neláká?
To ne. Vím, o tom se hodně mluvilo, ale na takovou štaci už se necítím. Teď jsou navíc v mužstvu dobří místní trenéři a to je správné. Před tím vedli reprezentaci samí Kanaďané, kteří občas přehlíželi talentované mladé hráče z běloruské ligy.
Jste známý jako velký milovník rockové hudby. Jaké dojmy ve vás zanechala návštěva Stingova koncertu v Minsku?
Rocková hudba mi zlepší náladu. Není to tak, že ji poslouchám každý den, ale občas si něco zapnu, abych se nabil energií. Sting hrál trochu jinak, než když ještě byl se skupinou Police. Ale i tak je dobrý. Pak jsem v aréně navštívil koncert Josého Carrerase a zdálo se mi, že to není ono. Ten hlas patří do divadla, do sportovní haly už ne. Byl jsem trochu zklamaný.
Od kdy jste vlastně fanouškem rockové muziky?
Když jsem ještě hrál hokej, jezdili jsme s Plzní dvakrát třikrát do roka na západ. Kluci kupovali za ušetřené marky manželkám halenky a kozačky, ale já jsem ty peníze dával do desek. Mám jich doma haldy, stovky titulů. Nejvíce je tam Rolling Stones, Boba Marleyho, Stevieho Wondera. Některé jsem pak rozdal známým na diskotéky. Nebo jsem je přehrál na kazety a pouštěl to v šatně před zápasem.
