"Jirka je kliďas, asi nejhůř to snášela maminka. Byla hrozně nervózní už pár hodin před zápasem, několikrát dokonce musela navštívit malou místnůstku." Vítkovický brankář nastoupil k premiérovému utkání Švédských hokejových her. Číslo si vymohl stejné jako v klubu 35. Chytal jistě. Zpočátku se držel v brance, postupně si dovoloval víc a víc k mantinelům.
Dostal dva góly, jeden v přesilovce tvrdou ranou přes clonícího obránce, druhý po chytrém a důrazném průniku ze strany. Blýsknul se několika výbornými zákroky, zodpovědný tým mu velmi pomohl. Na konci byl pořadateli vyhlášen společně s Pavlem Rosou nejlepším hráčem vítězného týmu. "Jirzi Trvaj," zaznělo z amplionů a zpocený gólman si odjel se sotva postřehnutelným úsměvem na tváři převzít cenu.
"To mi bude do kroniky krásně pasovat," mnul si otec ruce. "Co jde, natáčím na video. No a výstřižky a fotky klukovi sbírám od roku 1982. Dělám už čtvrtý svazek. Debut v reprezentaci bude mít své zvláštní místo."
