Jak jste se vlastně rozkoukal v novém světě?
Je to něco úplně jiného než v Evropě. Není to jednoduché. Ale s tím člověk tak nějak počítal. Zvykám si.
Je hodně velký rozdíl hrát v KHL a v NHL?
Samozřejmě je to jiný hokej. V Kanadě je to rychlejší, je menší hřiště, každý zápas má obrovské tempo. To je ten hlavní rozdíl.
Co vám při přivykání novému prostředí dělá největší potíže?
Všechno se odvíjí od toho, jak hraju. Je jasné, že když mám dost minut na ledě, že si víc věřím. A naopak, když tam jdu jen na pár minut za zápas, člověk najednou znervózní a nemá možnost nic moc dokázat.
To je právě váš případ. V minulém týdnu vám trenéři hodně osekali čas na ledě, jeden zápas jste dokonce proseděl na tribuně. Co vám k tomu kouč Bob Hartley pověděl?
Hovořil se mnou. Jen mi ale řekl, co se mu nelíbí a co by si přál, abych zlepšil. A bylo hotovo.
Co byste tedy měl zlepšit?
Těžko říct. Člověk tady nemá takovou pozici jako dřív. Když se něco nepovede nebo nevyjde jeden zápas, tak je hned na ráně. Už mi není dvacet, mám už něco odehráno, i když ne v NHL. Ale mám nějaký svůj styl hry a ten praktikuju. Vím, na čem mám pracovat a jak hrát. Ale rozdíl je v tom, že jsem byl zvyklý mít v týmech hlavní roli. Tady ji nemám.
Je těžké zvládnout tlak, který je na hráče v NHL větší než kdekoliv jinde?
Je to tak. Pořád jsme tlačeni k tomu podávat co nejlepší výkony a možná i tím se to pak někdy nedaří. Když vám nevyjde jeden zápas, příště už nehrajete tolik. Pak si nevěříte a není to ono. Navíc hraju pokaždé s někým jiným, nebo skoro vůbec. Není to jednoduché.
Neztěžuje vaši pozici i fakt, že nehovoříte plynně anglicky?
Nemyslím si, že by to byl zas až tak velký problém. Docela dost už rozumím.
Jak často se učíte? Máte nějaké pravidelné hodiny?
Každý den to nejde, protože stále hrajeme. Ale pořád něco nového pochytávám, jsou věci, které slyším denně, takže si je zapamatuju.
Jak moc vám pomáhá, že je v Calgary zkušený "mazák" z NHL Jiří Hudler?
Hrozně moc. Skoro pořád jsme spolu, bydlíme ve stejné budově, takže jsme neustále v kontaktu. Už to je samo o sobě velká pomoc.
Jinak jste totiž v Calgary sám, bez manželky a novorozeného synka...
Snažím se s nimi být v kontaktu každý den. Něco si napíšeme a mluvíme spolu. Asi za deset nebo dvanáct dní by měli za mnou přiletět. Moc se těším.
