Procházet se v zimě ulicemi rodného Zlína? Pokud zrovna NHL nestávkovala, neměl hokejový obránce Roman Hamrlík šanci.
Až letos, po dvaceti sezonách v nejlepší lize světa, mohl přiletět z kanadského Montrealu do Česka, aniž by se stresoval z hokejové budoucnosti.
"Užívám si volna. Budu tady dva měsíce. Chci si užít dcery v Praze a rodiny v Malenovicích," vypráví 39letý Roman Hamrlík v rozhovoru pro MF DNES. Na zarostlé tváři se objeví úsměv, hokej Hamrlíkovi zjevně nechybí. "Sám sebou jsem překvapený. Asi je to tím, že jsem hrál tak dlouho."
V základní části NHL jste stihl 1 395 utkání a z Čechů vás zatím předstihl jenom Jaromír Jágr.
Džegr mě chtěl překonat v zápasech a teď chce předběhnout další hráče v bodech. (úsměv) V jeho letech klobouk dolů, jak se připravuje na sezonu. Pořád odehraje kolem dvaceti minut. Fakt je to výjimečný hráč. Když vám to zdraví dovolí, tak proč ne. A pokud se třeba vrátí do české ligy, tak může klidně dva tři roky hrát a ještě se starat o svoje Kladno.
V létě jste se normálně připravoval na sezonu a čekal na nabídku. Byl nějaký náznak zájmu?
Nějaké věci tam byly, ale nic se nestalo. Dal jsem si termín, po něm jsem byl na 99 procent přesvědčený, že skončím. A ničeho nelituji.
Ve svém posledním utkání v NHL jste odehrál necelé čtyři minuty. Nemrzí vás tak hořký konec?
Záleželo na trenérech. Měli systém a hráče, kterým věřili. Je pravda, že v Rangers jsem ke konci moc nehrál. Navíc jsem v utkání spadl na rameno. Jestli se mám ohlížet na deset posledních zápasů, tak by to byl nesmysl. Udělal jsem v NHL dost dobré práce. Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl hrát nejlepší ligu na světě tak dlouho.
Hamrlíkovy štace v NHLTampa Bay Lightning, 1992/1998 20. června 1992 si ho v Montrealu vybrala jako jedničku draftu Tampa Bay Lightning, první zápas odehrál 7. října proti Chicagu. V sezoně 1995/1996 byl s 65 kanadskými body 9. nejproduktivnějším bekem NHL a poprvé si zahrál Zápas hvězd. Edmonton Oilers, 1998/2000 Na konci prosince 1997 vyměnil slunnou Floridu za mrazivou kanadskou provincii Alberta, s Olejáři vždy prošel do play-off. New York Islanders, 2000/2004 S Ostrovany vypadl třikrát v 1. kole play-off, jeho parťákem byl chvíli obrovitý slovenský bek Chára. Calgary Flames, 2005/2007 Po pěti letech se vrátil do Alberty, ale tentokrát do Calgary. V obou letech skončily Plameny v 1. kole. Montreal Canadiens, 2007/2011 Třetí kanadský klub v Hamrlíkově kariéře a jasně nejoblíbenější. V play-off 2010 došel s Canadiens do finále Východní konference, po dvou sedmizápasových sériích ale nestačili na Philadelphii. Washington Capitals, 2011/2013 Do hlavního města USA zlákal Hamrlíka také ruský bohatýr Ovečkin, ve zkrácené sezoně ho kouč Adam Oates přehlížel. New York Rangers, 2013 Poslední duel v NHL odehrál za New York Rangers 25. května v 2. kole play-off s Bostonem. |
Zato když jste se v aréně Montrealu Canadiens oficiálně loučil s NHL, tak celý stadion aplaudoval vestoje.
Byl jsem hodně překvapený. Měl jsem na krajíčku. Už jsem si říkal, kdy to stopnou a přestanou tleskat. Bylo to něco výjimečného. Nádhera. Montreal byl můj osud. Tam to všechno začalo, když mě Tampa draftovala jako jedničku. Nakonec jsem to v Montrealu uzavřel. Nic lepšího mě potkat nemohlo.
Je vnímání hokeje v Montrealu skutečně jiné než třeba v Edmontonu nebo Calgary, kde jste také působil?
Platí, že v Kanadě je hokej sport číslo jedna. Kdekoliv jdete v Calgary nebo Edmontonu po městě, lidé vás poznávají. Ale Montreal je něco výjimečného. Je naprosto šílené, jak se tam lidé hokeji věnují. Kolik novinářů chodí po zápase do kabiny... V klubu se o vás perfektně starají. Fanoušci jsou neskuteční. Nedá se to s ničím srovnat. Každému hráči bych přál, aby si zahrál aspoň jeden zápas za Canadiens. Aby zjistili, jaká energie jde ze stadionu, z hlediště. Ale na všechny místa, kde jsem byl, mám krásné vzpomínky. V Tampě mi dali šanci hrát nejlepší ligu na světě. Edmonton má slavnou historii, měli jsme dobré mužstvo. V Islanders jsem si zahrál se Zdenou Chárou. V Calgary jsem se hodně naučil od trenéra Darryla Suttera - hodně tvrdý, ale upřímný kouč. Washington je příjemné město a Capitals dobrá organizace. Mohl jsem nastupovat se skvělým obráncem Mikem Greenem. A zahrát si v Madison Square Garden, v nejznámější hale na světě, za Rangers je parádní zážitek.
Co kdyby vám přistála nabídka pracovat pro Canadiens?
Z Montrealu mám přítelkyni a trávíme tam většinu času. S generálním manažerem Marcem Bergevinem se dobře známe. Začínal jsem s ním hrát v Tampě, byl můj parťák a spolubydlící. Ale na hokej teď nemyslím. Chci si užívat volna, kterého předtím moc nebylo, a trochu cestovat.
Jaké země vás lákají?
Rád bych se podíval do Austrálie, Nového Zélandu, Japonska. Poznat jinou kulturu. Docela se na to těším. Ale nechci jenom sedět nebo cestovat. Záleží, co přijde. Možností je hodně. Za kariéru jsem se poznal s docela hodně zajímavými lidmi, kteří mají slušné nápady nebo dělají byznys.
Vydržel jste v NHL 20 sezon. Jaký je váš recept na dlouhověkost?
Je toho hodně. Záleží, jak si sednete s trenérem, jaký je asistent, v jakém mančaftu hrajete, na systém hry. Zásadní je výkonnost, ale musíte mít i štěstí. Kdybych měl vážný úraz, tak bych tolik sezon neodehrál. Také jsem se dobře připravoval na každou sezonu. Poslední roky jsem měl kondičního trenéra, což dělá strašně moc. Kdybych ho neměl, tak už bych dávno v NHL nebyl. Ke konci to bylo hodně o zkušenostech. Na úzkém hřišti s nimi můžete hrát do čtyřiceti.
Jak moc se NHL změnila od té doby, kdy jste v ní začínal?
Je to jiná liga. Ze začátku se hrálo hodně do těla, méně se kombinovalo i bruslilo. Časem odebrali červenou lajnu, hra se zrychlila. A posledních pět roků je všechno o rychlosti. Kluci chodí dobře připravení. Posledních pět šest let se týmy strašně omladily. Všichni dávají šanci mladým, starší a zkušenější hráče moc nechtějí. Možná až na Anaheim nebo Detroit. Musíte být hodně dobří, třeba jako Jarda Jágr. Když jsem v osmnácti přišel do Tampy, byli v lize samí hráči nad dvacet let. Teď jim není ještě dvaatřicet a už končí nebo jdou do Evropy. Nemůžou hrát NHL, to je docela smutné.
Nikdy jste se nedostal do klubu, který získal Stanley Cup. Štve vás to ještě hodně?
Soutěž je tak kvalitní a týmy tak dobré, že musíte mít štěstí. Někteří neodehráli dvacet sezon, ale jenom polovinu, ale mají dva prsteny. Nebyl jsem ve správný čas na správném místě. Vyhrát Stanley Cup je jeden ze snů, který jsem si nesplnil. Jaké to je, vím jenom z vyprávění od kluků.
Ale zase jste vyhrál olympiádu. Budete sledovat turnaj v Soči?
Olympijské hry jsou výjimečné a čím dál tím více sledované. Když budu mít čas, tak se na hokej podívá. Klukům přeji hodně štěstí. Doufám, že přivezou slušný výsledek.
Trenér Hadamczik schytal hodně kritiky za nominaci obránců. Co na to říkáte?
Mám svůj názor, něco jsem odehrál a vím, jak to chodí. Nechtěl bych to moc rozebírat. Kluci ať se soustředí na hru. Trenér má právo vzít si, koho chce. České hráče, které vybral, neznám, takže na ně nemůžu nic říct. A ani nehraji, proto mi to může být jedno.
