Nastupujete proti největším hvězdám světového hokeje, nedávno jste si zahrál proti Jágrovi. Nepřijde vám to jako sen?
Je to tak. Jsem mladý kluk a Jaromír je jedna z největších osobností hokeje, možná vůbec největší. Moc jsem se těšil, že si proti němu zahraju, užíval jsem si to.
Kdy jste vůbec začal věřit, že v prvním týmu vydržíte (s výjimkou pár zápasů na farmě) celou sezonu?
Ono to stále není tak jisté. Na farmě jsem párkrát byl, možná mě tam ještě pošlou, uvidíme. Abych se udržel v NHL, musím se stále zdokonalovat, nemůžu se zastavit. Taky přidat nějaké body, i když to je dost těžké, když hraju ve čtvrté řadě, kde jsou krátké časy na ledě. Ale jsem šťastný, že tu jsem, a snažím se odvádět dobrou práci. Uvidíme, jak to bude příští sezonu.
Horák v NHLDosud odehrál 61 zápasů, dal v nich 3 góly a připsal si 11 bodů. Drží si kladné hodnocení plus/minus za účast na ledě při vstřelených a obdržených brankách. Většinou odehraje šest až osm minut za zápas. V posledních utkáních je náhradníkem, ale zůstává s prvním týmem Calgary. |
Čtvrtý útok bývá obecně nasazován jako obranářský. Jaké konkrétní úkoly v něm máte vy?
Podobné jako ostatní. Snažíme se být taková energická lajna, držet hru daleko od naší branky a co nejméně inkasovat. A když máme šanci něco vytvořit, tak se snažíme ten gól i dát.
Vy jste dal v sezoně tři, k tomu máte osm nahrávek. Jste s produktivitou spokojený?
Mohlo to být lepší, ale jak říkám, ve čtvrté lajně je to těžké. Je mi teprve dvacet, nestěžuju si. Jsem moc rád, že tady můžu hrát.
V květnu vám bude jednadvacet, to už i v Americe můžete vyrazit legálně na pivo...
To pro mě není téma. Na nějaké vysedávání v barech není čas. Pořád trénujeme, hrajeme, létáme na tripy. Navíc v Calgary nemám mimo hokej ani žádné přátele.
Váš první rok se blíží ke konci. Jaké jste si odnesl poznatky o hokeji v NHL?
Je to jasně nejlepší liga na světě, tvrdší a rychlejší než v Česku nebo na farmě. I když doma jsem dlouho nehrál, takže těžko srovnávat. Hráči jsou tu větší i rychlejší než jinde.
Překvapila vás něčím NHL?
Je to úplně jiný život. V Calgary máme pořád vedle sebe média, navíc cestování je opravdu náročné. A k tomu podávat výkony v nejlepší lize světa. Není to jednoduché.
V Calgary je hokej velice populární. Poznávají vás lidé na ulici?
Ti velcí fanoušci vědí, kdo jsem, ale že by mě běžně lidi zastavovali, to se mi nestává. Na to jsem ještě mladej.
V čem NHL nejvíc posunula vaše hokejové umění?
Myslím, že jsem se zlepšil v držení puku. Teď je ale ten hokej jiný než na začátku sezony. Týmy bojují o play-off, hraje se na krev.
Boj o postup se vám trochu zkomplikoval, ale pořád jste mezi pěti kandidáty na dvě volná místa. Co se musí stát, abyste do osmičky proklouzli?
Každý zápas je důležitý, do konce jich chybí málo. Měli bychom vyhrát všechny, abychom se tam dostali. Ale jak říkáte, na pět mužstev jsou dvě místa, to je velice těžké. Poslední dobou nestřílíme góly, potřebujeme jich dávat víc.
Váš otec Roman byl vynikající extraligový centr, vítěz bodování v roce 1997. Mluví vám ještě do hokeje?
Kouká na mě v Česku v televizi, podle toho je těžké něco poznat. Ale občas mi stejně radí. Vždycky říká: Už abych byl tam a viděl tě naživo.
On se za vámi ještě nepřiletěl podívat?
Zatím ne. Protože nebylo jisté, jestli budu hrát tady, nebo na farmě v Abbotsfordu. Ale jsme pořád v kontaktu na skypu, pořád si voláme a píšeme.
Sledoval jste na dálku vaše mateřské České Budějovice v extralize?
Sledoval. Nečekal jsem, že odpadnou tak rychle.
