„Vyhrál jsem i krajský přebor, když jsem kdysi ještě hrával jako dorostenec v jihlavské Modetě. A párkrát okresní přebor. Dokonce před nedávnem i oblastní ligu v Brně,“ vypočítává 51letý chlapík.
Jako by Kaňkovský měl patent na úspěch. I na to, jak zisk trofeje oslavit. „Ať vyhrajete extraligový titul, nebo druhou národní ligu, prvotní pocit je vždy stejný: euforie,“ popisuje bývalý bek jihlavské Dukly nebo znojemských Orlů. „Případné odměny jsou pak jiné. Ale ty se v tu chvíli neřeší,“ směje se trenér, jenž se v novém roce sžívá s novým týmem.
Po prosincovém konci v Technice se přesunul na střídačku Havlíčkova Brodu. „Už po loňské sezoně, ve které jsme skončili třetí, mě napadlo, že by asi bylo dobré odejít. Nakonec jsem zůstal a byla to podle mě chyba. Přece jen jsem tam byl už moc dlouho. Ale tohle je pro mě nová výzva,“ hlásí Kaňkovský.
Zatímco s Technikou se trápil ve druholigové skupině Východ na dně tabulky, jeho nový tým se ve třetí nejvyšší soutěži ve skupině Střed vyhřívá na čele. A i v Havlíčkově Brodě využívá zkušenosti, které nasbíral v profi kariéře jako hráč.
„Hrozně mi vadilo, když jsem něco pokazil a trenér na mě na střídačce řval. Ten hráč totiž moc dobře ví, že udělal chybu,“ líčí Kaňkovský.
„Proto se snažím probrat tyhle věci s klukama až potom,“ pokračuje. „Myslím také, že dovedu trochu pochopit hráče rebely. I já někdy takový býval. Oni si v určitém momentu myslí, že mají pravdu, ale časem poznají, že je to jinak.“
