Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Zázrak, nebo ne, Kaňkovský na střídačce končí. Bude vyrábět 3D gólmany

Roman Kaňkovský | foto: Jaroslav Šnajdr, MAFRA

23 2017
Loni v listopadu už si byl skoro jistý, že s trénováním končí, jenže pak se ještě nechal přemluvit k záskoku u druholigového havlíčkobrodského A-týmu. A s ním si nakonec Roman Kaňkovský užil další parádní hokejové měsíce navíc.

Na svém původním rozhodnutí, že v příští sezoně už trénovat nechce, však nic nezměnil. Takže zápas, v němž Havlíčkův Brod v posledním souboji kvalifikace o první ligu porazil 11. dubna doma Jablonec nad Nisou 6:2, byl jeho skutečně úplně posledním.

„Je to tak, s trénováním definitivně končím,“ tvrdí dvaapadesátiletý bývalý obránce Dukly Jihlava, Zlína či Znojma, který letos nakonec jen velmi těsně nepostoupil s Bruslaři do první ligy.

Šéf Bruslařského klubu David Kozlík prozradil, že se nicméně ještě pokusí vás zlomit, abyste svoje rozhodnutí přehodnotil. Má šanci?
Ne, bylo by to zbytečné. Když se jednou rozhodnu, tak s tím nikdo nic neudělá.

Takže to, že před závěrečnou dvacetiminutovkou souboje s Jabloncem moderátor oznámil, že před sebou máte poslední třetinu v trenérské kariéře, byl jasný signál, že to myslíte vážně?
Já nejprve myslel, že mluví o Mírovi Třetinovi. Že mu děkují za výbornou sezonu. Jenže pak jsem uviděl na plátně svoji fotku a došlo mi, že je to celé o mně. (směje se) Ale teď vážně, jasně, bylo to tak, jak říkáte. Není síla, která by to změnila.

Musí být určitě příjemné loučit se vítězstvím...
Vždycky jsem si myslel, že když se vyhraje poslední zápas, tak člověk dosáhne svého cíle. Jenže v tomhle případě to tak bohužel nebylo.

Nicméně k postupu do první ligy chyběl opravdu jen malý kousek. Havlíčkův Brod doplatil na poněkud nespravedlivý systém, souhlasíte?
Byli jsme jakýmisi průkopníky, kteří zjistili, že to spravedlivé není, jenže takhle byla pravidla nastavena od začátku, a tak je musíme respektovat. Prostě jsme dali o tři góly méně než Vsetín. Na kdyby se nehraje, realita je jiná.

Pojďme se na chvilku vrátit do doby, kdy jste kývl na nabídku Brodu. Co vás na ní lákalo?
Já už ani nepočítal, že bych v téhle sezoně ještě někde trénoval. Po téměř sedmi letech jsem skončil v Technice Brno a myslel jsem, že tím to končí. Jenže pak jsem se sešel s panem Kozlíkem a ve slabé chvilce jsem mu u kafe slíbil, že sezonu dojedu v Brodě.

Zlákala vás vidina, že jdete k prvnímu týmu tabulky?
Je pravda, že většinou chodí trenér dolů, aby nějaký tým zachraňoval, a já šel tady dobrovolně položit hlavu na špalek. Tenhle klub chtěl hrát o postup.

Teď zpětně ale nelitujete, nebo snad ano?
Určitě ne. Akorát ve chvíli, kdy jsem se postavil na střídačku, jsem si uvědomil, jaké je tady očekávání. Cítil jsem zodpovědnost vůči hráčům a vedení. Byla to výzva.

Znovu vás hokej pořádně chytil?
Přesně. Poznal jsem opravdu výborného asistenta Láďu Fixu, který hokejem žil. A hráče, kteří měli zájem něco dokázat. To mě hrozně nastartovalo, strašně mě to s nimi bavilo.

Když tedy hráči mluvili o super brodské partě, nebyly to jen řeči, ale realita?
Ano, skutečně tady byla super parta. I když, ono je to trochu zkreslující, protože super parta je vždycky, když se vyhrává. Na druhou stranu je také pravda, že tihle kluci měli něco navíc. Bylo v nich cosi čistého. Ono se to těžko popisuje, prostě takové zdravé jádro.

A to se nepokazilo ani po prvním prohraném utkání v osmifinále doma s Řisuty?
Hned jsem klukům říkal, ať si z toho nic nedělají, ať jsou v klidu, že lidé maximálně vypískají mě. Navíc jsem to zažil už mockrát předtím, že jsme první zápas prohráli a stejně jsme pak celou sérii zvládli. Týmu jsem věřil.

A on vás nezklamal ani v dalších sériích se Žďárem a Moravskými Budějovicemi...
To byla nádhera. Hlavně chodili lidé, kteří dali zápasům tu správnou atmosféru. Bylo plno v Brodě, ve Žďáru i v Moravských Budějovicích, prostě fantastický. Obě mužstva vždycky hrála nadoraz.

Roman Kaňkovský

* Bývalý obránce, později obchodní manažer a trenér se narodil 15. února 1965 v Jihlavě.

* Za místní Duklu odehrál sedm sezon v nejvyšší soutěži, v roce 1991 získal i mistrovský titul.

* Později působil ve Zlíně, kde si v roce 1995 zahrál také neúspěšné finále proti Vsetínu.

* Následně oblékal dres prvoligového Znojma, kterému v roce 1999 pomohl k postupu do extraligy - v baráži proti Jihlavě.

* Poté ukončil hráčskou kariéru.

* Ve Znojmě později pracoval jako obchodní manažer HC Orli, posledních sedm let vedl jako hlavní trenér druholigovou Techniku Brno, s níž si v roce 2013 zahrál baráž o první ligu.

* Stejný úspěch zopakoval i letos s Havlíčkovým Brodem.

Občas možná až moc, nemyslíte?
Mně se líbilo to, co řekl šéf Žďáru, pan Šimon: Chtěli jsme vyhrát, ale Brod nás porazil. Příští rok se připravíme a zase budeme chtít vyhrát. Tenhle postoj je super. Já se vždycky musím smát, když někdo řekne, že má splněno, a tudíž nemusí. Jak může mít hráč splněno, když hraje další zápas, ve kterém o něco jde?

Takže vystoupení Brodu v kvalifikaci berete jako neúspěch?
Já vím, že se píše, že to byl úspěch, ale pro mě... Prostě každý si vždycky pamatuje jen vítěze. Ano, je hezký, jak jsme hráli, ale lidé si budou pamatovat Vsetín.

Však to byl také favorit od úplného začátku. Jeho hráči na rozdíl od brodských ani nechodili do práce...
Protože jim klub vytvořil takové podmínky, aby tam chodit nemuseli. To není nic, co bychom jim měli vyčítat, nebo je za to nějak hanět. Srovnávejme kvalitu a nasazení. A v tom jsme na tom byli se Vsetínem stejně.

Jinými slovy, zatímco pro většinu lidí byly výkony Brodu v kvalifikaci spíš překvapením, vy jste věděl, že má na to, přes Vsetín přejít?
Já v to tajně doufal. Proti favoritovi se vždycky hraje líp a já v tomhle týmu skutečně cítil ohromnou sílu. Ano, fakt jsem věřil, že překvapíme, že uděláme hokejový zázrak a že postoupíme.

Byla během těch třech a půl měsíců vašeho působení v Brodě chvíle, kdybyste si řekl: Tak tohle je zlé, to nepůjde? Třeba před play-off, když jste přišel kvůli zranění o nejlepšího obránce Tomáše Semráda?
Když jsem byl manažerem ve Znojmě, tak mě tehdejší trenér Miloš Hořava naučil jednu věc. Já vždycky, když se zranil třeba Uram nebo Púcher, jsem spolu s dalšími lidmi ve vedení panikařil. Říkali jsme si: Ježíš, on je zraněný, co budeme dělat? A Miloš přišel a klidně oznámil, že bude hrát náhradník. Argumentoval tím, že ten kluk s týmem trénuje, je součástí kádru a je tam právě proto, aby hrál. Takže dřív bych se toho asi zalekl, ale teď prostě nastoupili jiní. Dostali příležitost a chopili se jí. Kluky, kteří chyběli, v tom daném úseku nahradili.

Který hráč vás nejvíc překvapil?
Jsou tady kluci, kteří mají na první ligu bez debat. A pak jsou tam hráči s neskutečným srdcem, bojovníci. Tady se pořád mluvilo hlavně o první lajně, jenže těmi, kteří udělali play-off, byli kluci jako Tomáš Chlubna, Filip Beneš, Tomáš Ludvík nebo Petr Kuchta. Barák taky musí mít pevné základy - a v našem případě to byli právě tihle hráči, kteří u fanoušků nejsou těmi nejoblíbenějšími. A přidanou hodnotu tomu pak dali klíčoví borci, jako Čenda Novák, Tomáš Semrád, Míra Třetina, Lukáš Endál a Patrik Přidal. I Míra Duben ve svých dvaačtyřiceti letech odehrál super sezonu.

Roman Kaňkovský

Roman Kaňkovský

Vycházel jste se všemi hráči v pohodě?
Ne, protože to ani není možné. Je jasný, že kluci, kteří nehráli, byli naštvaní. A je to tak v pořádku, přece nebudou sedět na střídačce a usmívat se, že je jim parádně, že nehrají. Já s nikým problém neměl, žádný spor, ale věřím, že někteří se cítili ukřivdění. Což k tomu ovšem patří.

Už jste zmínil také svého asistenta Ladislava Fixu. Skutečně jste neměli za celou dobu žádnou byť drobnou rozepři?
Ne. Láďa je výborný chlap, který druhého nikdy nepodrazí a navíc má skvělý náhled na hokej. Jsem fakt moc rád, že jsem ho potkal. Poděkovat ale musím i trenérům mládeže - Richardu Cachnínovi a Petru Beránkovi, kteří mi hlavně na začátku pomohli zorientovat se v hráčích.

Zažil jste v brodském angažmá něco, co předtím třeba ne?
Ohromnou touhu něco dokázat. Ti kluci se tady dali parádně dohromady. Soupeři třeba neustále kritizovali Míru Třetinu, že simuluje, že támhleto, ale on je neskutečný hráč v krizových situacích. Každý tým by takového hráče chtěl. Bez něj bychom tak daleko nedošli. On je kapitán na správném místě.

Simulantství ale nevyčítali soupeři pouze jemu, mluvili v tomto duchu o celém vašem týmu.
Já vím. Vyčítali nám, že padáme a že jsme herečky. Ale i herci se musí připravovat, pořádně trénovat, aby byli na jevišti dobří. Každopádně jenom padáním a skákáním bychom se tak daleko nedostali, to snad musí být každému jasné.

Když to zkrátíme, tak na působení v Brodě, byť bylo jen o něco delší než tříměsíční, budete vzpomínat pouze v dobrém. Chápu to správně?
Určitě, bylo to krásný. I vedení klubu je tady v pohodě. Když se třeba pár zápasů nepovedlo, nebourali hned kabinu a nikoho nevyhazovali. Měl jsem absolutní klid na práci.

U ledu zůstane. Ale z trochu jiné strany

Rozhodně nepatří mezi trenéry, kteří na střídačce své svěřence málem mlátí. Ani nepůsobí dojmem, že bude každou chvíli potřebovat záchranku, protože jeho tlak nejspíš brzy exploduje. A právě to měli někteří brodští fanoušci Romanu Kaňkovskému zpočátku trochu za zlé.

Zejména po prvním prohraném osmifinálovém utkání s Řisuty za svoji „laxnost“ schytal na sociálních sítích spoustu nelichotivých výrazů.

„Popravdě řečeno, je mi jedno, co lidé říkají. Já prostě nejsem šašek, který skáče z lavičky na lavičku a týmu pořád něco kreslí a vysvětluje. Ten hráč má svých starostí dost, moc dobře ví, že udělal chybu a že to měl nahrát úplně jinak,“ vysvětluje dnes už bývalý trenér havlíčkobrodských hokejistů.

Nicméně během letošního dlouhého druholigového play-off a následné kvalifikace se i on několikrát viditelně dopálil. Například po chybě obránce Tomáše Semráda v zápase na ledě Vsetína, která znamenala porážku 3:4 v prodloužení.

Tahle ztráta pak navíc rozhodla i o nepostupu Brodu do první ligy.

„Brzy si ale uvědomíte, že to vůbec není o vašem vzteku či zklamání, že ze všech nejvíc trpí ten hráč. Bylo hrozně vidět, jak moc to Tomáše mrzí,“ tvrdí Kaňkovský.

„On předtím celému mančaftu v sezoně tolikrát pomohl k bodům, že se mu to prostě nedá vyčítat,“ má jasno.

Proto si také trenér pochvaloval reakci zbytku týmu. „Moc se mi líbilo, co řekl Tomáš Chlubna. Že není vůbec důležité, kdo udělal chybu, protože prohráli jako tým. I to svědčí o tom, jak super parta tihle kluci byli. A já jsem moc rád, že jsem je poznal,“ pochvaloval si.

V další sezoně už ale brodský A-tým s určitostí povede někdo docela jiný. Roman Kaňkovský totiž s hokejem definitivně končí.

Nebo snad přece jen ne tak docela? „Mám firmu na výrobu dresů, která se stejně pořád pohybuje i kolem hokeje. Jezdím na jednání, obchoduji s kluby. V létě budu mít i hokejovou školu v Telči. Navíc s kamarádem rozjíždíme výrobu tréninkových pomůcek pro děti, jako je například 3D brankář, mety a různé doplňky,“ prozradil dvaapadesátiletý rodák z Jihlavy. „U hokeje tak vlastně budu pořád. I když teď zase z trochu jiné strany,“ dodal s úsměvem.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze