"Už se mi to nezdálo, tak jsem za rozhodčím byl," vyprávěl Josef Štraub, vítkovický kapitán."Dostali pokyn trestat všechno. V prvním zápase jsme měli jedenáct vyloučení. V kabině jsme si říkali, že s tím musíme něco udělat. Ale asi jde o zvyk."
Právě tenhle zvyk, zpomalovat soupeře drobnými fauly, které dřív rozhodčí málokdy trestali, udělal českému hokeji ve světě špatnou službu. Vzpomínáte na hromadnou bitku s Kanaďany na mistrovství světa 1997? Protivník se tehdy bránil, že to byla odveta za české osekávání v průběhu celého zápasu.
Takový trend měl důsledky i na Slavii. Především se ze souboje týmů, které mají patřit mezi špičku ligy, stal střet speciálních formací. Tempo běžné hry bylo ovlivněno tím, že většinou hrál jeden z týmů v oslabení.
I když Vítkovice nakonec byly trestatanějším mužstvem, vyloučení se střídala na obou stranách. Vítkovický gólman Trvaj z toho byl tak zmatený, že ve chvíli, kdy rozhodčí ukazoval, že bude zase vylučovat, vybruslil z branky ke střídačce, aby do hry mohl naskočit šestý vítkovický hráč. Jenže problém byl v tom, že potrestány měly být Vítkovice. Kdyby slávisté udrželi puk a vystřelili na branku, mohli snadno přijít ke gólu.
Přes všechny přesilovky skončil zápas v normální hrací době 1:1. "Nám se nedařilo vůbec, v přesilovkách jsme měli problém udržet se v pásmu," říkal vítkovický trenér Kamil Konečný. "Ze slávistických přesilovek jsme měli strach. Tentokrát jim to ale nevycházelo jako normálně."
Reprezentační trenér Josef Augusta, který zápas sledoval, je rád, že jsou rozhodčí přísnější. "Fandím jim, je to potřeba. Doufám, že v tom budou pokračovat," řekl. "Když si na to hráči zvyknou, bude se víc bruslit a hokej bude hezčí."
Zdálo by se, že hráčům takové pořádky budou vadit. Ale někomu by se mohly líbit. Roman Kaděra patří k těm, co to s pukem umí. "Je to dobře. Hráčům jako já to prospěje. Dřív byla spousta hákování a útočníci stáli na jednom místě," říká.
