"Vůbec jsem nepřemýšlel, jestli přijedu, nebo ne. Byl jsem rozhodnutý hned," říká čtyřicetiletá letní posila týmu NHL z Dallasu. "Šlo jen o to, aby se mi do té doby nic nestalo na ledě, protože jsem trénoval. Nebo aby mi do toho nepřišlo něco jiného, třeba zácpa na silnici," doplnil Jágr.
"Přeci jen, stát se může všechno. Hrálo se v pátek, kdy lidi jezdí na chalupy," uvědomoval si nejproduktivnější Evropan v historii NHL. "Ale nic takového se nestalo a já jsem rád, že jsem přijel."
Jaká páteční cesta do Havlíčkova Brodu nakonec byla?
Krásná. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy jel tolika vesničkama. Ale to je moje prostředí. V takových vesničkách bych chtěl jednou žít a umřít. Nepotřebuji žádný ruch velkoměsta.
Hokejisté často říkají, že z jednotlivých měst znají pouze stadiony a hotely. Tak jak se vám místní areál Kotlina líbí?
Na to, že je Brod malé město, je místní zázemí vynikající. Je vidět, že město a sponzoři klubu pomáhají, snaží se zimák udržet v nejlepší kondici, v jaké mohou. Je vidět, že si váží, že je něco jejich. To nemůžeme říct o všech městech.
Páteční benefiční utkání mělo smutný podtext, vzpomínalo se při něm na dva brodské hokejisty, kteří tragicky zemřeli v 31 letech. Jak na ně vzpomínáte?
Josef Vašíček, mimo to, že byl vynikající hokejista, byl hlavně výborný kluk.
Vybaví se vám nějaký konkrétní moment, který jste spolu prožili?
Těch by byla spousta. Ale já bych ani nemluvil o nějaké konkrétní historce. Spíš o tom, jak mi pomohl. Hlavně na olympiádě ve Vancouveru, kde se o všechno postaral, abych se mohl soustředit na hokej.
Jak konkrétně Josefova pomoc vám vypadala?
Moje a jeho přítelkyně se kamarádily. A já, když se hraje nějaký důležitý zápas nebo turnaj, na nic jiného nemyslím. To Pepa byl jiný, vyloženě rodinný typ. Takže se postaral jak o moji přítelkyni, tak o naše kamarády. On byl prostě takový, kdykoliv se snažil pomoct. Toho si u lidí musíte vážit. A já jsem si toho vážil ohromně.
Co jste při pátečním zápase říkal na složení týmů? Na své spoluhráče nebo soupeře?
Obě dvě družstva byla složená tak, že já jsem byl skoro nejmladší hráč na ledě. (usmívá se) A je něco fantastického, když člověk vidí, jak to ty hráče baví. A že je jedno, kolik je vám let. Třeba Ríšovi Fardovi je 66 let a pořád může hrát na vysoké úrovni. Hokej se nezapomene. Jde jen o to, abyste měl stále lásku k tomu sportu. A pak se stačí jen udržovat, což většina bývalých hráčů dělá.
Pro vás to musela být příjemná změna. Ve čtyřiceti letech většinou patříte k nejstarším...
Měl jsem strach, abych nebyl nejmladší a nemusel sbírat puky. (směje se) Ale je zajímavé, že v naší hře nebyl žádný rozdíl. Přitom já jsem byl letos v NHL a oni dvacet let nehrají. Tak nevím, jestli to pro mě není spíš smutné... (usmívá se)
Na koho se vzpomínaloPři pátečním benefičním utkání v Havlíčkově Brodě se vzpomínalo na dva tragicky zesnulé odchovance místního HC Rebel. Obránce Martin Čech (2. června 1976 - 6. září 2007) zemřel při autonehodě u Golčova Jeníkova, přes který se do Brodu vracel z tréninku v Pardubicích. Útočník Josef Vašíček (12. září 1980 - 7. září 2011), podobně jako další spoluhráči, včetně reprezentantů Jana Marka a Karla Rachůnka, nepřežil havárii letadla týmu KHL z Jaroslavle. |
Změna vás čeká také v příštím ročníku NHL. Namísto Philadelphie zamíříte do Dallasu. Vaše dohoda se Stars přitom mnohé překvapila...
Po sezoně jsem byl - neříkám na sto procent - přesvědčený, že zůstanu v Philadelphii. Ale situace s volnými hráči se vyvinula úplně jinak, než si všichni mysleli. Většinou je to tak - když jsou na trhu dva vynikající hráči, jako byl Parise a Suter, které chtějí mít všechna mužstva v NHL - že půjde o rychlé jednání. Všichni se domnívali, že nebude trvat víc než den a oni někde podepíší.
Jenže tentokrát tomu bylo jinak. Zach Parise a Ryan Suter se s Minnesotou domluvili až po čtyřech dnech. Byl to velký zásah?
Šlo o to, že v NHL jsou platové stropy. A i když je to stále jen nabídka, platí už jako kontrakt. Takže většina mužstev, bylo jich asi dvanáct nebo patnáct, pokud dala těmto hráčům nabídku, nemohla podepisovat jiné hráče. Takže nezbylo moc mužstev, která mohla vyjednávat s ostatními.
Vám se z těch „ostatních“ ozval Dallas...
A měl jsem takový pocit, že mají velký zájem, abych byl v jejich mužstvu. A to je pro mě v současnosti nejdůležitější. Mít pocit, že mě někde chtějí. O to větší je tam však z mé strany tlak na to, abych naplnil jejich očekávání.
O Dallasu se psalo také v souvislosti s návratem Dominika Haška do NHL. Jaká je podle vás šance, že se tak stane?
Protože se dlouhou dobu pohybuji okolo novinářů, tak vím, že z toho, co je napsáno, je pravdy tak deset procent. (směje se) To nechci nijak zlehčovat vaši práci, ale prostě je to tak. Máme svobodu slova, takže si lidé mohou psát víceméně, co chtějí. Ale já tomu nevěnuji takovou pozornost jako ostatní.
Se Stars jste se dohodl na roční smlouvě. Platí plán, že po příštím ročníku se vrátíte do Čech a budete hrát za Kladno?
Vše bude záležet na tom, jak se bude tato sezona vyvíjet. Jestli bude stávka, nebo ne. A jestli se mi bude dařit. Pokud ano a cítil bych, že ještě můžu pomoct, rád v NHL zůstanu.
Hrozba případné výluky a nejistota kolem další sezony trápí tedy asi nejen fanoušky, ale také hráče...
Nejen to, je to nepříjemné i z pozice manažera. Protože je těžké skládat mužstvo pro další sezonu. Nevíte, jestli máte podepsat hráče, nebo jestli bude stávka. My na Kladně máme v NHL spoustu hráčů, může se vrátit sedm osm kluků, kteří by mohli nastoupit. Ale zase nemůžete vzít všechny, protože když odejdou, nezbyde vám nikdo. Takže je to složitá situace.
A pro vás osobně?
Víte, já mám všechny věci ve Philadelphii. A teď ani nevím, kam je mám poslat. Jestli do Dallasu, nebo do Čech. To jsou další záležitosti, o kterých musím přemýšlet. A vyřešit je ještě předtím, než začne extraliga.
A jaké v ní máte cíle a plány coby majitel Rytířů Kladno?
Cíle máme stejné jako loni. Věřím, že máme dost kvalitní tým na to, abychom udělali play-off. Což byl náš cíl i minulý rok. Podle mě máme lepší a zkušenější mužstvo než minulý rok. Na druhou stranu vím, že soupeři už nás nepodcení tak jako možná loni. Budou nás brát mezi elitní osmičku, kam si myslím, že patříme.
Takže jste si sami na sebe tak trochu upletli bič?
Jo, budeme to mít těžší. Ale vše záleží na nás. Já věřím, že když mužstvu dáš dobrý trénink a taktiku, jsi schopen porazit kohokoliv. Rozdíl mezi nejlepším a nejhorším je minimální.
