Co pro vás znamenala nabídka vést národní tým a co rozhodlo o tom, že jste ji odmítl?
Zaprvé je to obrovská čest, protože jsem vždycky říkal, že největší čest v hokeji je reprezentovat svou zemi. Je to obrovské vyznamenání pro celý náš tým, mé asistenty a mé hráče. Vždycky jsem jim říkal: vy děláte trenéra, když hrajete výborně. Nebudu zastírat, že jsem byl v hodně úzkém kontaktu s Tomášem Králem, strašně si ho vážím a nebylo pro mě jednoduché říct ne, protože si myslím, že bych to zvládl. Ale co už bych nezvládl, je moje jedna velká rodina a moje děti. A to zvítězilo, takže jsem Tomášovi Královi včera (v úterý) zavolal, že se omlouvám, ale kvůli rodině to nemůžu přijmout.
Počítáte do své rodiny i Kometu?
Mám tři děti. Liborka, Terezku a Kometu. Liborek už je puberťák, ten se o sebe musí postarat sám, celou dobu ho k tomu vychovávám. Terezka má devět a Kometa třináct, takže mám dvě holky a o obě se musím starat.
Neumíte si představit, že byste Kometu někomu předal?
Ne. Upřímně říkám, že ne. A nevím, jak by to vzali kluci v šatně a můj tým nahoře v hale. Když jsme tu s panem Medlíkem začínali sami dva s jednou sekretářkou, tak jsme se dokázali obklopit srdcaři, kteří by pro Kometu udělali cokoliv, a já si nedovedu představit, že bych našim partnerům řekl: díky, já jdu dělat nároďák a uvidíme, co by to udělalo s Kometou. Takže rodina rozhodla.
Kdy jste vlastně nabídku dostal a jak dlouho jste o ní uvažoval?
Já bych se v tom už víc nepitval. Doufám a věřím, že Tomáš Král jako špičkový vyjednávač a manažer vybere toho nejlepšího pro náš národ. Je potřeba si taky uvědomit, že je to jedna z nejvíc sledovaných funkcí v republice vedle trenéra fotbalového nároďáku, premiéra nebo prezidenta, takže je to třeba dělat naplno a na sto procent. A já jsem si to vyhodnotil tak, že jednu z těch věcí bych nedělal naplno, a tím pádem bych to nedělal dobře. Určitě by to nebylo dobré pro moji rodinu, a to jak komeťáckou, tak tu nejbližší.
Jak dlouho se vlastně ještě vidíte na střídačce Komety?
Já jsem se tam neviděl nikdy. Vždycky jsem chtěl trénovat hlavně mládež a to jsem dělal v podstatě celou dobu, samozřejmě s nějakými přetržkami. Práce u mládeže mě hrozně baví a bavila, teď jí kvůli času bohužel nemůžu dát tolik, kolik bych chtěl. Ale máme špičkové trenéry mládeže, kteří to zvládají. A jak dlouho se vidím na střídačce áčka, to nevím. Když jsem tam šel po Lojzovi (Hadamczikovi), tak jsem měl jediný cíl nejít do play out a pak najít trenéra. Ale dopadlo to, jak to dopadlo.
Celkem úspěšně - za dvě plné sezony jste získal dva tituly.
Když mi Jožka Kováčik (bývalý hráč Komety) na pivu po sezoně řekl, že je v tom nesmím nechat, tak na tom asi něco bude, protože si Jožky hrozně vážím. A jak jsem začal podepisovat hráče jako Martin Erat, Martin Zaťovič nebo Ondra Němec, tak se každý ptal, jestli u toho ještě zůstanu. Tak jsem zůstal a vyhrál jsem titul. Pak jsem si nedovedl představit, že zvednu nad hlavu pohár, seženu kouče a budu se na to dívat seshora. Takže jsem s klukama zůstal a teď otevřeně říkám, že situace je stejná, nehodlám na ní nic měnit a budu pokračovat stejně. Zase budu dělat koncepty tréninků a moji špičkoví asistenti to přenesou na tým.
Cítíte se po dvou plných sezonách už jako hotový kouč?
Hotový kouč asi nebudu nikdy, protože se kolikrát nestačím divit, co se děje proti nám od jiných koučů. Když jsme doma naposledy hráli s Třincem, tak měl jejich Hrubec jako gólman za jedenáct minut, myslím, sedm střídání, což je možná víc, než měl náš Leoš Čermák. Takže jsou pořád nové takzvané moderní věci, které ani nemusím vstřebat. Hotový nemůžu být nikdy, ale pořád si povedu to svoje, protože hokej je podle mě pořád o hlavě, důvěře a jasných principech v obranném a středním pásmu. Já z tohoto nemůžu uhnout, protože je to proti mé povaze. Ale neberte to prosím jako kritiku, já se strašně rád učím nové věci. Když někdo v 11. minutě odvolá brankáře, tak jsou to pro mě nové prvky a musím se Slávy Lenera zeptat, kde se toto učí, protože bych to chtěl pochopit. A ještě vám řeknu jednu zajímavost.
Povídejte.
Někteří kouči, které sledujeme, mluví naschvál s rukou před pusou, abychom jim neodezírali ze rtů. Pak jsou někteří, kteří dělají gesta s tabulkou, kterou si nechají natočit na kameru, takže druhý den přesně víme, jakou power play chtějí hrát. Já říkám, že jsou to herecké výstupy, protože můj tým musí dopředu vědět, co ve hře šest na pět budeme hrát. Nepotřebuji je svolávat, jedině je zklidnit. Jestli si někdo myslí, že hráč s tepem 180, který je zalaktátovaný a vystresovaný, sleduje, co mu trenér maluje, tak podle sebe vám garantuju, že to nevnímá. Takže hotový nikdy nebudu a rád se učím.
Kdo by měl vést hokejovou reprezentaci?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 2. května 2018. Anketa je uzavřena.
