Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Odkud odejdu, tam se dělají tituly, směje se útočník Gulaš

Hokejista Milan Gulaš | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

7 2014
Na začátku trápení, na konci pocit velkého uspokojení. Rozporuplnou sezonu, svou první celou v zahraničí, zažil 28letý českobudějovický hokejový odchovanec Milan Gulaš.

Žádný jiný Budějovičák, s výjimkou Jiří Novotného, přitom nedosáhl v některé z elitních evropských hokejových lig podobného úspěchu. Stříbrné medaile. V případě Novotného to bylo stříbro v KHL v dresu Lva Praha. U Gulaše druhá příčka v nejvyšší hokejové švédské lize za Färjestad.

Přitom nemuselo chybět mnoho a mohl pohár pro vítěze Kontinentální hokejové ligy zvedat právě on. Sezonu totiž začínal v Magnitogorsku, pozdějším vítězi, který ve finále přetlačil právě pražský celek.

„Moji známí si ze mě dělají legraci, že když je někdo štístko, které přijde a přináší úspěchy, tak já jsem pravý opak. Odkud odejdu, tam se pak dělají tituly,“ směje se Milan Gulaš.

Měl to tak už v několika případech. V roce 2010 byl na mistrovství světa s českým týmem jako první útočník pod čarou. Když se pak nevešel trenéru Růžičkovi do sestavy a odjel domů, byl z toho titul mistrů světa. A Milan Gulaš byl týden doma.

„Na letošním šampionátu jsem trenérům říkal, že dobře dělají, když mě posílají domů, protože určitě vyhrají. Ale bohužel to tentokrát nevyšlo,“ dodává.

Minulý rok v Plzni byl zase nejproduktivnějším hráčem Západočechů. Jenže na konci základní části vyrazil na první zahraniční angažmá do ruského Magnitogorsku, a přišel tím o titul českého šampiona. V Rusku pak se svým týmem vypadl v prvním kole play-off.

„Ale nedá se říct, že bych něčeho litoval a užíral se. To nejde,“ ujišťuje teď, když se v Českých Budějovicích připravuje na svou druhou celou sezonu v zahraničí.

Začne ji tam, kde končil tu současnou. Ve Švédsku. A v podstatě opravdu nemá důvod litovat.

Mozjakin mu zlomil kůstku

Na začátku podivné sezony byl fotbal. Při jednom zápase mezi hokejisty si v souboji se spoluhráčem zlomil Gulaš zánártní kůstku. „Šel jsem do souboje s Mozjakinem a měsíc jsem pak nemohl nic dělat,“ vrací se k loňskému létu. „Trochu jsem teď na míč zanevřel a hodně ho omezil,“ dodává vzápětí.

A když se pak dostal na led, do nabité sestavy týmu už se nevešel. Hrál pár minut za zápas a nasbíral ve 22 zápasech pět bodů. Na stejnou bodovou porci mu v loňském play off KHL stačilo sedm utkání. „Sám jsem si pak říkal, že takhle to dál nejde, a šel za trenérem, jestli mě pustí jinam,“ vypráví.

V Rusku se sbalil, týden trénoval na jihu Čech s Motorem a pak zamířil do švédského Färjestadu. Tam se mu povedlo během 26 zápasů nasbírat 23 bodů, dalších sedm přidal v play-off a s týmem si zahrál finále švédské ligy i doplňkové European Trophy. „Zpětně je člověku líto, že na titul nedosáhl, ale když se ohlédnu, asi těžko jsme mohli udělat něco víc,“ míní.

A v čem spočíval obrat u něho samotného? „Není to jen o tom, že změníte prostředí a začnete hrát líp. Pomohlo, že tam se mnou počítali, trenér s námi skvěle komunikoval. Poznal jsem klub, který fungoval po nejlepší možné stránce, a to i přesto, že když jsem přicházel, byl v tabulce až devátý,“ vysvětluje.

A spokojenost je oboustranná. Na severu Evropy totiž hned podepsal smlouvu na další dvě sezony. Může tak navazovat na českou stopu, která tam je. Vždyť už jen to, že dostal dům po brankáři Alexandru Salákovi, dokládá, že Čechů si tam váží.

A příští rok? „Co jsem slyšel, tak náš finálový soupeř pustil hodně hráčů do NHL, takže bychom mohli zkusit udělat ten titul,“ přeje si.



Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze