Uzdravený hradecký útočník Dej: Zranění ke sportu patří a život jde dál

Aby si v rozběhnuté sezoně téměř dva měsíce nezahrál? Přestože toho v české extralize Rastislav Dej má ve svém věku už hodně za sebou, na tuhle nepříjemnou etapu sportovního života si tento hokejový útočník musel počkat až do Hradce Králové. Zranění stehenního svalu, které ho první říjnový den v utkání s Kometou Brno vyřadilo ze hry, ho nepustilo už do čtrnácti zápasů.

Rastislav Dej padá po střetu se sparťanským obráncem Janem Piskáčkem. | foto: ČTK

Přitom během šesti předcházejících extraligových sezon v pěti odehrál v základní části všechna utkání, jen v jedné ve dvou zápasech absentoval. "Zranění se mi až dosud vyhýbala, ale ke sportovnímu životu patří, jednou asi něco podobného přijít muselo – a život jde dál," smířil se pětadvacetiletý útočník se svojí zdravotní pauzou, kterou ukončil zápasem ve Zlíně. A to velmi úspěšně, vždyť samostatný nájezd jako jediný z hráčů proměnil a Hradci tím zajistil výhru.

Rastislav Dej

■ Pětadvacetiletý hokejový útočník Hradce Králové.
■ S hokejem začínal v Púchově, poté, co zde spadla pod sněhem střecha tamního zimního stadionu, se ještě v žákovském věku přesunul do Považské Bystrice.
■ V šestnácti letech se vydal do Čech, kde jako dorostenec odehrál dvě sezony v Brně, v roce 2007 se přesunul do Karlových Varů.
■ Hned první dvě sezony na západě Čech byly mistrovské, nejprve v roce 2008 se výrazně podílel na titulu tamních juniorů, o rok později na seniorském. Ke druhému z obou karlovarských titulů přispěl mimo jiné asistencí na vítězný gól v posledním šestém zápase finálové série s pražskou Slavií.
■ V Karlových Varech hrál až do roku 2012, kdy se stal posilou českobudějovického Mountfieldu.

Byly dva měsíce bez hokeje dlouhé?
Nebyly celé dva a v posledních dnech před pátečním zápasem ve Zlíně už jsem trénoval. Pravda ale je, že na začátku to bylo dost nepříjemné, protože právě stehenní sval nedovoluje nic moc dělat. Ale hned jak to šlo, tak jsem chodil do kabiny a snažil se něco dělat, aby návrat nebyl tak těžký.

Jak jste ho po první delší pauze v kariéře zvládl?
V zápase vcelku v pohodě, přece jen jsem už předtím chvíli trénoval a nějakých pět dnů naplno bez omezení. Ale je fakt, že samotné utkání je přece jen jiné, nemůžete se hlídat a myslet na to, aby se nic nestalo.

Hned v prvním zápase vás trenér určil na samostatný nájezd. Věřil jste si, když jste téměř dva měsíce nehrál?
Neměl jsem s tím problém, nájezdy natrénované mám, a když trenér řekl mé jméno, tak jsem se těšil. A jistě mi to pomohlo i psychicky.

Asi to pomohlo nejen vám, ale i celému týmu, protože v neděli jste vcelku jasně přehráli Chomutov.
Podle výsledku to tak vypadá, ale jednoduché to nebylo. Chomutov je sice poslední, ale špatný není. Určitě nám pomohl gól už v první minutě. Po tom druhém, který jsme dali, jsem měl pocit, že si přestali věřit, a už jsme to měli přece jen jednodušší. Po delší době jsme se nemuseli strachovat o výsledek do poslední chvíle, dohráli jsme zápas v pohodě, výborný brankář Kantor nedostal gól. Asi spokojení byli tentokrát všichni, což je do další části sezony jen dobře.

Potvrdili jste roli favorita, jak se s tímhle pocitem jde do zápasu?
Hlavně ji zatím zvládáme a jsme tam, kde jsme to ani možná nečekali, ale není třeba se uspokojit, vždyť za sebou v základní části ještě nemáme ani polovinu kol.

Sám jste říkal, že jste to možná ani nečekali, pro vás je to v extraligové kariéře zatím nepoznaná situace. Ani v sezoně 2008 až 2009, kdy jste s Karlovými Vary slavil titul, jste v základní části nebyli tak vysoko. Co podle vás týmu úspěchy přináší?
Máme systém, který se nám daří dodržovat, a to nám přináší body. Proto si myslím, že se musíme snažit hrát stále stejně, a to jak doma, tak i venku. Pokud budou body přibývat, budeme moci hrát klidněji, což by nám zase mohlo pomoci.