Za parťákem však zatím zaostává nejen bodově, ale i porcí nasbíraných zápasů.
Co vás vlastně trápí?
Bohužel jsem toho neodehrál tolik, protože mě zabrzdilo zranění vazů v koleně. Musel jsem jít na operaci, ale ta nevyšla úplně tak, jak by měla, takže jsem si ji po čtrnácti dnech zopakoval. Tím pádem jsem přišel o dost zápasů a chybí mi to.
Jak jste si po letech sedli na ledě se svým tradičním parťákem Peterem Pucherem?
Odehráli jsme toho spolu spoustu, takže bylo super, že jsme se tady zase sešli. Bohužel se nám nedařilo úplně tak, jak se od nás očekávalo, takže nás asi po pěti kolech rozdělili. No a teď jsme zase začali hrát spolu, tak uvidíme.
V čem se projevuje to, že se znáte tak dlouho? Rozumíte si na ledě třeba snáze a rychleji?
Těžko říct. Už jsem dost zkušený na to, abych mohl hrát s kýmkoliv. Většinou očekávám od kluků, že udělají to, co bych teoreticky v jejich situaci dělal i já, takže na tom, s kým hraji, zase tak nezáleží. S Peterem jsem hrál dlouhou dobu, takže jsem s ním na ledě rád a je to o to lepší díky tomu, že je dobrý člověk.
Jaký pocit zatím máte ze sezony v EBEL?
Přímý postup do play-off vám unikl jen těsně. Hlavně nám musí být líto těch zápasů, které jsme vedli a nakonec je prohráli, protože nás od postupu dělil jen jeden bod. Těch jsme tak mohli získat ještě mnohem víc než ten jeden.
Pokud postoupíte do play-off, nebudou vám zápasy s týmy z čela tabulky chybět?
Každý soupeř má svoje výhody a nevýhody. Nemá cenu si s tím lámat hlavu. Takhle se můžeme dostat třeba na vítěznou šňůru a potom bychom v ní mohli v play-off pokračovat. Ale nikde také není psáno, že musíme postoupit, protože body se ruší, začínáme znova a těch deset zápasů bude těžkých. I s Innsbruckem to bude určitě úplně jiné než v neděli.
Jak se vám vůbec líbí znovu ve Znojmě?
Hlavně jsem přišel do úplně jiné soutěže. Nedá se to srovnávat s extraligou, ale je to také atraktivní. EBEL je hodně mezinárodní a překvapila mě její celková úroveň. Líbí se mi.
